Zprávy z jednoho nedělniho odpoledne.

     Neděle 3:00 PM, mladý muž, který vyhrožoval svoji přitelkyni a ona na něj zavolala policii, se zabarikádoval v domě a po policii střilel z lovecké pušky. Policajt byl dvakrát zasažený do nohy...

     Legrace šla stranou a celá situace se timto stala vážnou. Lidé z okolnich  domů byly evakuovány. 60 policajtů včetně jednotky rychlého zásahu. Hrůza.

                                                  -------------------------------------------------------------

     Brendu jsem znala už deset let. Byly jsme skoro stejně staré, ale nikdy jsme nebyly velké kamarádky. Přesto jsem o ni věděla, že již byla jednou vdaná a u kanadských hranic žili jeji dvě dospělé děti. Se svým druhým manželem odešla sem na Jih a měli spolu dceru Lindu. Měla jsem ráda Lindu, nekonfliktni osoba, nikdy nezvýšila hlas, přesto si dokázala udržet pořádek a odstup. Linda byla svobodná matka, před šesti lety se ji narodila holřička.  Brenda ji proto pomáhala jak mohla a oni dvě byly spiše kamaáadky než máma s dcerou. Jejich blizkost a souzněni bylo až zaražejici.

      Neznala jsem Brendy druhého manžela a Lindy áatu. Překvapilo mě, když jsem se asi před třema měsici dozvěděla, že on je "trochu" hrubý a násilnický. Brenda skončila v nemocnici a on byl držen nějakou dobu na policii. Brenda potom kulhala a přriznala, že ji opět napadl. A ona Brenda už toho má dost a se všim tady konči. Končí!

     "S čím končiš?" necáapala jsem.

     "Končim s nim, nebudu mu tolerovat, aby mě mlátil. Stěhuju se zpátky na sever," řekla rozhodně.

     "Do té zimy?" napadlo mě v prvni chvili a myslela jsem si, že to přeháni. Za pár týdnů se situace uklidni a ona zůstane už kvůli Lindě a malé vnučce.

Linda nosila několik měsiců zásnubni prstýnek a nebylo tajemstvim, že je zamilovaná a chtěla by se vdávat. Měla tady na jihu přitele a byla štastna. Brenda a Linda měly k sobě tak blizko, že jsem si nedokázala představit, že ony dvě by se rozdělily.

     "Co na to Linda?" zeptala jsem se opatrně.

     "Nenutim ji, může zůstat, ale já už toho biti mám dost. Už to tolerovat nebudu, stěhuju se," opakovala tvrdohlavě.

Brenda to myslela smrtelně vážně a Linda?

     "Stěhuju se s mámou." odpověděla mi. Nezaváhala ani na okamžik.

     "A co tvůj přitel?" Bylo to přece jenom o něco složitějši, než to vypadalo. Byla to hra vabank, hra o srdce...

     "Jednou mi řekne, že jde s námi a jindy, že se nikam nestěhuje," krčila rameny.

     "Viš, bude to pro něj velká změna a nejenom počasi. On ztrati rodinu, přatele. Je na to připravený?" zajimalo mě.

     "Já jdu s mámou," řekla Linda rozhodně.

                                             --------------------------------------------------------

     Jak moc byl Brendy manžel nebezpečný, nevim. Ale jejich vystěhovani bylo hodně rychlé. Najednou v áatek byl jejich posledni den v práci a v ponděli měli letenku k Niagarskym vodoáadům. Huáa na sever. Nikdo to nečekal tak rychle. Věřim, že ani Lindin přitel ne.

     Mezi pátkem a pondělkem však byla ještě neděle. Neděle byla rozhodujici mezi tim, kdo na sever pojede a kdo ne. Lindy přitel se rozhodl, že on nikam nejede a ani Linda nepojede. Zůstanou tady spolu na jihu. Neznal to velké pouto, které bylo mezi mámou Brendou a jeji dcerou Lindou.

     Když v neděli Linda, ve tři odpoledne, zavolala na svého zuřiciho přitele policii, tak netušila jaké drama je čeká. Co za bolest si s sebou na sever poveze.

     Brenda udělala rozhodnuti, Linda udělala rozhodnuti a také jeji přitel E. W. M. udělal rozhodnuti.

V  8:00 PM policie vyslala do domu robota a našli Lindina přitele ležiciho na pohovce. Byl mrtvý. Zastřelil se nebo byl zastřelen při přestřelce? Vyšetrováni probihá.

      Je mi ho moc lito, neměl trestni rejstřík. Je mi moc lito Lindy i Brendy, navždy si to ponesou v sobě. 

        Vabank - hra o všechno. Nikdo nevyhrál.                                          .