Uplně normální den v socialistickém Ceskoslovensku
O někoho se opřela, ale neomluvila se. Nikdo se neomlouval, v tramvajích na sebe lidé vrčeli.
Byla spokojená, že čas, který prostála ve frontě nevyšel v niveč. Sehnala bůček, který byl nedostatkovým zbožím. V sobotu může uvařit segedínský guláš. A co udělá v neděli... Uvědomila si, že zapomněla koupit olej. Bude muset ještě jednou do samoobsluhy ve svém bydlišti, takže ji čeká nekonečná fronta na košíky a potom u kasy. Samoobsluha, kterou v sídlišti nedávno postavili, je už od samého začátku malá a nevyhovující...
V myšlenkách probrala svůj obsah v taškách a uvědomila si, jak ji bolí ruka. Někdy i více než půl hodiny nepohodlného cestování. Na pravém rameni měla přehozenou kabelku a pravou ruku měla zavěšenou vysoko na tyči. Křečovitě se držela, aby neupadla. V levé ruce svírala ucha od dvou tašek a přála si už být doma, Hlas,který se hned vedle ní ozval, ji překvapil:
"Kontrola jízdenek. Vaši jízdenku, prosím,"
Tak, to ji ještě chybělo. Manévry s taškama, protože nebylo kam je položit. Nevěděla co dělat dříve. Udržet balanc a nebo hledat v kabelce legitimaci? Pravou rukou se pustila tyče a hledala v kabelce. Tramvaj se každou chvíli zakolíbala a ona padala... O někoho se opřela, ale její okolí nic nenamítalo. Revizor je prostě revizor. Připadalo ji, že všichni se zájmem sledovali její padání dopředu, zachycena, dozadu, zachycena, do stran, zachycena. Nedalo se spadnout ani propadnout na zem.
Po chvíli zazářila vítězným usměvem. Legitimaci našla a podala ji revizorce.
"Dneska je čtvrtého, mladá paní. Jezdíte na starou jízdenku," oznámila ji revizorka studeně a žena zčervenala studem.
"Vždytˇ jsem si ji kupovala," brblala do kabelky, když hledala 51.00 korun československých, které musela ihned na místě zaplatit. Bylo jí do řvaní, protože legitimaci si kupovala s předstihem a zapomněla si ji vyměnit. Platná legitimace na tramvaj ležela doma na stole.
---------------------------------------------------------
O padesátjedna korun československých lehčí a se dvěma těžkýma taškama se doplazila domů.
"Ahoj, mami," přivítal ji syn, jen co vlezla do předsíně.
Překračovala autíčka a stavebnice, ze kterých byly postaveny domy a garáže. S taškama zamířila do kuchyně, hodila je na zem a posadila se na židli. Nohy si natáhla na lavici. Konečně doma. Konečně klid...
"Dneska jsem dostal pětku," ozvalo se z předsíně a vypadalo to, jako kdyby se syn se svoji známkou chlubil.
Vyletěla jako píchnutá žihadlem.
"Ne, to snad ne," zahořekovala.
"Nenaučil jsem se básničku," oznamoval v klidu.
"Sklidˇ hračky a ke knížce" zavelela nekompromisně.
"Už ji umím. Než jsi přišla, tak jsem si ji přečetl," obrátil k ní upřímné oči a čekal, jestli se máma zklidnila.
Odrecitoval básničku, aby věděla, že opravdu nelže a básničku umí.
Tak, tohle jsi, holka, nezvládla, pomyslela si zničeně a šla vyndavat nákup z tašek.
-----------------------------------------------------------------
"Kdy přijde táta?" zajímal se syn při večeři.
"Je ještě v práci," lhala, přestože věděla, že manžel odešel po práci do mototechny. Ale tedˇ, k večeři, už měl být dávno doma. Mototechna se asi nekonala a do hospody zapadnul dříve, než navštívil mototechnu.
Po večeři umyla nádobí, uložila syna ke spánku a posadila se v obýváku. Bylo tolik věcí na práci. Třeba žehlení...., ale nemohla. Nejhorší je čekání. Vzala si pletení: hladce, obrace, hladce, obrace... nemyslet. Nečekat kdy přijde: v půlnoci nebo až k ránu?
V půlnoci se jí zavíraly oči. Věděla, že stejně spát nebude, přestože je tolik unavená. Hladce, obrace a nevzpomínat.
Včera chtěla jíd do kina ale její touha po kultuře jí byla rozmluvena:
Za prvé: není čas. Za druhé: nemají peníze, ví, že staví barák. Za třetí: je unavený, to není jako ona, která celý den sedí v kanceláři a nic nedělá. Musí to pochopit. Když to všechno pochopila, tak usnul.
A dneska...? Za prvé: není mu líto peněz, které šetří na barák, protože: za druhé: se jistě dobře baví. Za třetí: určitě se mu spát nechce, vyspí se zítra, až ji vyjmenuje všechny důvody, proč opět nikam spolu nemůžou jít.
Slza: jedna, druhá... hladce a obrace, hladce a obrace....
Je tolik práce, co musí udělat, a tak šla žehlit.... , stejně spát nemůže.
Ivana Lance
USA Georgia vs. Česká Republika
Záleží na tom, jestli jste fanoušcci amerického sladkého a studeného čaje nebo českého piva. Po čem raději sáhnete vy?
Ivana Lance
Hašteření s učitelem, aneb náš teenager.
Také máte doma svého teenagera? S manželem si ji občas půjčujeme od syna a snachy. Většinou ji vyzvedáváme ze školy. Zdá se, že jsme se po čase stali skutečnými experty v navigaci kolem její nové střední školy.
Ivana Lance
Zachráněná?
V pátek odpoledne jsem se velkými prostornými dveřmi vynořila z obchodu. Bylo po třetí hodině a já jsem s ulevou opouštěla pracovní ruch. S radostí jsem vykročila do slunečného odpoledne. Práce je sice fajn,
Ivana Lance
Láska je jako duha
Láska má více barev než duha. Od něžného růžového šimrání až po vášnivou červeň, od klidné modré důvěry až po žluté štěstí.
Ivana Lance
Předstírám, že jsem: Sibyla.
Nik se vrátil se z kasina nad ránem, ulehl do postele a okamžitě usnul. Přestože jsem byla vzhůru, odolávala jsem pokušení vylézat z postele ve čtyři ráno. Musela jsem si ale na chvíli zdřímnout,
Ivana Lance
Když k nám přiletělo UFO
Včera večer jsem se s manželem připravovali do postele. On usnul hned, já se ještě chvíli převalovala ze strany na stranu.
Ivana Lance
Síla hypertenze, aneb pátý den v Gulfportu
Kasina mě nenadchla, takže co s tím? Ze švagrova nápadu, že náš předposlední den strávíme na jeho osmisedadlovém motorovém člunu, se mi udělalo špatně. Ale co jsem měla dělat?
Ivana Lance
Čtvrtý den v Gulfportu
Až s prvními slunečními paprsky jsem se odvážila otočit v posteli a pohlédnout vedle sebe. Ujistila jsem se, že jsem v noci měla halucinace. Můj první manžel se ani zázrakem nepřenesl přes oceán do Ameriky, aby si ke mně lehl,
Ivana Lance
Host v posteli
Zdálo se mi, že jsem v Gulfportu strávila celou věčnost, ačkoliv jsme tam byli s Nikem teprve třetí den. Právě toho dne jsem se rozhodla mu sdělit, že kasino není pro mě to pravé ořechové,
Ivana Lance
O telefonování
Telefon, ten malý zázrak, který nám otevřel cestu ke komunikaci na velké vzdálenosti. V dětství jsem byla tímto přístrojem fascinována, bylo to takové magické spojení s tajemným světem za zdmi domu. Jako dítě jsem nechápala,
Ivana Lance
Hypochondr na cestách, aneb Gulfport podruhé
V roce 2004 jsem se na pobyt v Gulfportu psychicky i fyzicky připravila. Odjížděli jsme z domova, a já jsem si na cestu přibalila pozitivní myšlení, žádné obavy jsem si nepřipouštěla.
Ivana Lance
Bojím se strašidel, aneb první návštěva Gulfportu.
Celé to začalo ve městě Biloxi, které je hazardním rájem ve státě Mississippi. Toto město jsem neměla ráda předtím, než jsem tam poprvé vkročila. Nikdy jsem neměla touhu ho navštívit.
Ivana Lance
Moonshine, aneb Ohnivá Voda
Prošvihli jste podzimní významnou událost v Georgii? To je fakt škoda! Tento festival nese jméno: Moonshine, a je to alkoholový festival bez alkoholu, protože v žádném stánku si tam alkohol nekoupíte.
Ivana Lance
Proč dostala vnučka zákaz letět s námi do Čech
Všechno to začalo tím, že vnučka měla “early release”, to znamená, že všechny děti se musely vyzvednout ze školy v určitém čase.
Ivana Lance
Čas na rozmyšlenou
Vendy se kdysi jmenovala Vendula a až do svých 45 let proplouvala životem v Čechách. Nebylo na ní nic vyjímečného až na kaskádu dlouhých světlých vlasů a dlouhých záviděníhodných nohou, jakoby stvořených k tomu,
Ivana Lance
Jak se rodí psychopatka
Potichu jsem se zvedla z postele a krůček za krůčkem jsem se vydala ke dveřím. Snažila jsem se, aby pode mnou nevrzala podlaha, pokud byl někdo v kuchyni, nemohl mě slyšet.
Ivana Lance
Modlitba
"Každá válka je projevem selhání lidského rozumu. Začala vždy proto, že se lidé nedokázali dohodnout o hodnotách, které byly předmětem sporu, proto sáhli k fyzickému násilí." Citace z knihy: "Válka" od Oskara Krejčího.
Ivana Lance
Cesta na chatu
V osudný den, kdy jsem se měla vydat na velkolepou cestu na Jirkovu narozeninovou oslavu zastrčenou v malé chatce hluboko v lesích, přede mnou stál nelehký ukol, dopravit se tam.
Ivana Lance
Třešnička na dortu
Byl to milostný příběh, který by rozvedený Jirka nejraději uložil do šuplíku a nikdy ho nevyprávěl. Ale já vám o tomto příběhu velké lásky ráda povyprávím.
Ivana Lance
Vítejte ve státě Georgia
Určitě všichni víte, že stát Georgia se nevyslovuje tak, jak se píše, ale vyslovuje se hezky: džo:dža, ano to je náš stát: džo:dža. Ale co určitě nevíte je, že i hlavní město v Georgii, Atlanta, se může vyslovovat trochu jinak.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 394
- Celková karma 22,04
- Průměrná čtenost 958x
IT TALKS.
Listen to the silence,
IT SPEAKS.
Listen to your heart,
IT KNOWS.
(Native American Proverb)