Císařský řez

2. 07. 2020 18:38:19
ji vyčerpal. Byla moc a moc unavená a chtělo se jí jenom spát. Nebylo jí dobře, ale ten malý drobek, který s ní ležel na pokoji v postýlce, hned vedle její postele, ji mnoho klidu nedopřál.

Několik dní v nemocnici ji nestačilo k tomu, aby nabrala ztracené síly. Proto rozhodnutí, že už půjde domů, ji potěšilo i zaskočilo. Jak to doma zvládne?

Čekala až pro ni Steven přijede, ale že vletí do pokoje jako vichřice, hodí jí pytel s oblečením do nohou postele a zakřičí:

"Rychle, jedeme domů," i když to bylo radostné zvolání, polekalo ji to.

Právě malého kojila. "Pšt, nemůžeš tady tak křičet," zchladila jeho radostný vstup do malého pokoje.

"Nají se doma," rozhodl novopečený dvacetiletý otec. Myslel si, že všechno bude, jako dosud, podle jeho diktátu, tudíž i malý novorozenec.

"Musíš počkat," seděla na posteli a klidně pokračovala v kojení.

Steven k ní přistoupil, dětˇátko se vyčerpalo a u prsu usnulo. Pohladil ho láskyplně po hlavičce.

"Nešahej na něj, neumyl jsi si ruce," tiše vykřikla dvacetiletá maminka. Se sílou lvice byla ochotna svoje dítě ochránit před bakterií i virem.

"Nemám rád, když mi někdo říká, co mám dělat," prskal otec vztekle a šel poslušně k umyvadlu si umýt ruce.

Vrátil se k její posteli a ona mu malý uzlíček, který byl jejich narozeným synkem, předala. Držela si břicho a opatrně vstala z postele. Uzlíček nějakým způsobem vycítil, že se máma vzdálila a rozbrečel se.

"Vem si ho, vem si ho. Má hlad," strkal jí Steven zpátky dětˇátko. Opět se posadila na postel, a svetr, který si na sebe oblékla, vysoukala a malého opět přiložila k prsu, aby se uklidnil.

S utišeným uzlíčkem nastoupili všichni tři do auta a Steven je vezl domů. Věžák, u kterého zastavil, byl oprýskaný a pomalovaný graffiti. Smutné místo k žití, nevypadalo ani uvnitř lépe. Žádný modře vymalovaný pokojík s vyšnˇořenou postýlkou a plný hraček, na novorozence nečekal. Neutulný pokoj se starým a použitým nábytkem a s oblečením poházeným všude možně. Pokoj vypadal, jako místo, kde žijí dva teenegers a ne jako místo, kde se rozhodla usadit mladá rodinka, která si přivezla nové miminko z porodnice.

Dva dvacetiletí rodiče se snažili nepropadnout panice, kdykoliv se miminko rozplakalo. Ani ona nevěděla, co má dělat. Ale Steven ztrácel nervy uplně. Do pláče novorozence, na ni křičel. Zoufale i vztekle křičel: atˇ s dítětem něco udělá. A ona miminko kolébala a utěšovala a Steven kolem beznadějně pobíhal.

Padala vyčerpáním.

"Nemůžeš na mě pokaždé křičet, když se malý rozbrečí," řekla Stevenovi lítostivě, když ukřičené miminko nakrmila. Seděla na válendě, syna držela na rameni a zvrácenou hlavu opřela o studenou zedˇ.

"Nezlob se. Já jsem tak vyrostl. U nás v rodině se často křičelo. Ale já jsem chtěl svoje dítě vždycky vychovávat v klidu. Ale neumím to, já to neumím," chrlil na ni v angličtině, která byla jejím druhým jazykem. Byla tolik unavená, že jí mozek přestal brát anglická slova. Slyšela jenom šumění.

"Slyším jenom: bla, bla, bla. už ti nerozumím," přerušila jeho výmluvy. Zavřela oči, s hlavou opřenou o zedˇ a se synem v náručí, jí z očí stékaly velké slzy.

"Odjedem do Ameriky, myslím si, že tam to zvládneme," řekl ještě Steven, než opravdu ztichl. Posadil se vedle ni na válendu a stíral jí slzy s tváří.

"Nechci mluvit, chci ticho. Chci poslouchat ticho," poprosila ho. Mluvit, reagovat a dohadovat se v agličtině ji už příšerně unavovalo. A potom nastalo konečně ticho. Malý drobeček ji na rameni usnul, a oni dva mlčky seděli vedle sebe a poslouchali: ticho. Ticho, které někdy bolí. Ticho, které často léči. Ticho, které narušovaly nástěnné hodiny: tik, tˇak, tik, tˇak.

Autor: Ivana Lance | čtvrtek 2.7.2020 18:38 | karma článku: 18.46 | přečteno: 897x

Další články blogera

Ivana Lance

Hašteření s učitelem, aneb náš teenager.

Také máte doma svého teenagera? S manželem si ji občas půjčujeme od syna a snachy. Většinou ji vyzvedáváme ze školy. Zdá se, že jsme se po čase stali skutečnými experty v navigaci kolem její nové střední školy.

7.3.2024 v 0:36 | Karma článku: 18.25 | Přečteno: 596 | Diskuse

Ivana Lance

Zachráněná?

V pátek odpoledne jsem se velkými prostornými dveřmi vynořila z obchodu. Bylo po třetí hodině a já jsem s ulevou opouštěla pracovní ruch. S radostí jsem vykročila do slunečného odpoledne. Práce je sice fajn,

12.2.2024 v 18:40 | Karma článku: 21.31 | Přečteno: 572 | Diskuse

Ivana Lance

Láska je jako duha

Láska má více barev než duha. Od něžného růžového šimrání až po vášnivou červeň, od klidné modré důvěry až po žluté štěstí.

9.1.2024 v 18:34 | Karma článku: 13.85 | Přečteno: 296 | Diskuse

Ivana Lance

Předstírám, že jsem: Sibyla.

Nik se vrátil se z kasina nad ránem, ulehl do postele a okamžitě usnul. Přestože jsem byla vzhůru, odolávala jsem pokušení vylézat z postele ve čtyři ráno. Musela jsem si ale na chvíli zdřímnout,

3.1.2024 v 1:01 | Karma článku: 15.29 | Přečteno: 345 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Lenka Prokopová

Jarní prázdniny

Máme za sebou jarňáky. Čas, kdy se rodiny přesouvají do jiných regionů nebo do Alp. Čas, který český rodič zpravidla tráví se svými ratolestmi zimními radovánkami. Čas, kdy můžeme být jako rodina spolu.

18.3.2024 v 22:47 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 59 | Diskuse

Ivana Dianová

Dvě ženy v jedné posteli

Je to méně přirozené než když se v posteli nachází muž a žena? Zažila jsem oboje a zjistila, že přirozené jsou obě možnosti, ale s mužem je to jednodušší.

15.3.2024 v 0:14 | Karma článku: 27.04 | Přečteno: 984 | Diskuse

Jana Kozubíková

kOmický blog CDLXXVII.

Společenský život je osvědčeným lékem na splíny, byť v aktuálním abstinenčním modulu s omezenou účinností.

14.3.2024 v 20:31 | Karma článku: 12.16 | Přečteno: 222 |

Lucie Vacková

Viléme, Hynku, Jarmilo! Co to jen na mě leze?

Postupně jsem vyloučila chřipku, virózu, anginu, kovid, neštovice, černý kašel, vši, svrab i záškrt - prostě všechno, co může jeden schytat, pokud pracovní dny tráví v narvané školní třídě.

14.3.2024 v 17:21 | Karma článku: 17.17 | Přečteno: 339 | Diskuse

Lenka Prokopová

Máme psa aneb Moje psí omyly

Říká se, že pes je nejlepší přítel člověka. Pořídili jsme si tedy nejlepšího přítele. Zatím to vypadá, že je to přátelství naoko.

12.3.2024 v 12:11 | Karma článku: 21.29 | Přečteno: 557 | Diskuse
Počet článků 393 Celková karma 17.80 Průměrná čtenost 956

Listen to the wind,

IT TALKS.

Listen to the silence,

IT SPEAKS.

Listen to your heart,

IT KNOWS.

(Native American Proverb)

 

Nutný výchovný pohlavek, souhlasí Bouček i Havlová s přerušením projevu na Lvu

Moderátor Libor Bouček ostře zareagoval na kauzu ohledně délky proslovu režisérky Darji Kaščejevové na předávání cen...

Švábi, vši a nevychované děti. Výměna manželek skončila už po pěti dnech

Nová Výměna manželek trvala jen pět dní, přesto přinesla spoustu vyhrocených situací. Martina ze Znojma se pokoušela...

Vyzkoušeli jsme podvod z Aliexpressu. Může vás přijít draho, i po letech

Nakoupili jsme na Aliexpressu a pěkně se spálili. Jednu USB paměť, dvě externí SSD a jeden externí HDD. Ve třech...

Chtěli, abych se vyspala s Baldwinem kvůli jeho výkonu, říká Sharon Stone

Herečka Sharon Stone (66) jmenovala producenta, který jí řekl, aby se vyspala s hercem Williamem Baldwinem (61). Měla...

Byla to láska na první pohled, říká hvězda Gilmorek o manželství s modelkou

Milo Ventimiglia (46), představitel Jesse ze seriálu Gilmorova děvčata nebo Jacka Pearsona ze seriálu Tohle jsme my, je...