Babiččiny kalhotky
"Holky, podivejte," natřásala kalhotky jedna kolegyně. Bylo to takové malé nic vepředu i vzadu a spojené na stranách tenkýma tkaničkama.
"Hned bych si je koupila, kdyby mi byly," řekla smutně a pátrala v krabicich po většich velikostech. Nedopátrala se. Svůj zájem přeorientovala na či zadek by cenově výhodné spodˇáry padly. Bylo škoda je dát na prodejnu.
"Carolyn," dostala jsem se na seznam možného zakoupeni. "Nelibi se ti?"
"Kdyby ses mě zeptala před pár desitkama let," odpověděla jsem s mirným pousmánim. "Nyni je pozdě," odmitla jsem rezolutně.
"Jsi štihlá a nejsi stará, co tedy nosíš?" zeptala se užasle. "Carolyn nechce takové krásné kalhotky," sdělovala hlasitě a ostatni spolupracovnice se kolem nás shromáždily.
"Nelibi se ti?" ptaly se udiveně.
"Nepotřebuju je, nechci je," odmitala jsem tvrdohlavě.
Cim vice jsem byla zatvrzelá, tim vice se okruh mých spolupracovnic měnil na bodajici vosy.
"Dobrá, nelibi se ti,"souhlasily po chvili. "Rekni nam, co máš na sobě," zautočily znova a nejspiše očekávaly něco velice exklusivniho.
"Mám na sobě bile, bavlněné kalhotky pěkně do pasu a alesponˇ o dvě čisla větši, netrefila jsem do velikosti," přiznala jsem jsem se bez mučeni.
Aby mi uvěrily, rozepla jsem si džiny a trochu je stáhla. Viděly gumu od kalhotek, která byla opravdu až v pase.
"Carolyn nosi babiččiny kalhotky," zvolala manažerka s udivem.
Neurazila jsem se, pojmenováni mého spodniho prádla sedělo. Prořehtaly jsme se až ke konci pracovni doby. Přistihla jsem se, že opravdu přemýšlim o koupi spodnich kalhotek. I kdybych je nenosila, tak jenom kvůli legraci, kterou jsme si s kalhotkama užily. Pro ten krásný pocit, kdy jsem si opět připadala štihlá a pěkná ženská po všech vtipech, které jsem si vyslechla na svoji postavu.
-------------------------------------------
Zapomněla jsem. V práci jsem se nařehtala tak, jak už dlouho ne a zapomněla na to, co mě čeká doma.
Otevřela jsem vchodové dveře u baráku a měla jsem stále dobrou náladu. Chtěla jsem manželovi vyprávět o "babiččiných kalhotkách", o legraci, kterou jsme s nima zažily, a že možná ještě nejsem tak stará, jak se tvářim.
V obýváku byly stažené všechny žaluzie, můj muž sledoval televizi a na mně padl strach.
Opravdu bych mu ráda vyprávěla o legraci, kterou jsme v práci měly. Nevěděla jsem, jak začit. Nevěděla jsem, jestli je vůbec vhodný čas s něčim takovým přijit do tak smutného domu, jaký byl ten náš.
"Koupila jsem si kalhotky," pochlubila jsem se nesměle.
Muj muž zvedl oči od televize, podival na moje nové kalhotky, oči opět sklopil a neřekl nic.
"Nelibi se ti," zašeptala jsem.
"Libi," odpověděl rychle, aby mi udělal radost.
Kalhotky jsem zahanbeně sbalila.
"Opravdu se mi libi," přesvědčoval mě, ale věděla jsem, že je mu to jedno.
"Neni ti dobře?" zeptala jsem se smutně.
"Neni mi zle," odpověděl a snažil se, aby jeho hlas zněl optimisticky.
-------------------
Bylo smutno ve mě i kolem mě. V ložnici jsem na postel vyházela všechny svoje bilé a bavlněné spodˇáry. Střihově připominaly modré ‘trencle', které jsme ve škole nosily na cvičeni. Vysoké do pasu a kolem nohy nevykrojené.
Nevěřicně jsem je rozkládala na posteli a nebylo mi jasné, kam až jsem se dostala. Kdy jsem se k takovému druhu kalhotek vůbec propracovala? Vzpomněla jsem si, že stejný stiřh kalhotek jsem odsuzovala u máti, když jsem procházela pubertou. Rikávala jsem jim důvěrně ‘bombardˇáky'. Na šnůře po vyprani jsem si vedle jejich věšivala svoje malilinkaté a barevné kalhotky a přesvědčovala jsem se, že nikdy, ale nikdy nenastane den, kdy bych na sebe vzala tak hrozné spodˇáry, jako nosila ona.
-------------------------
"Carolyn," ozvalo se hlasité zvoláni v obýváku.
Věděla jsem, proč mě můj muž volá. Na okamžik jsem zůstala jako přimrazená. Jen na okamžik, nejhorši je totiž bezmocnost.
Vzápěti jsem vystřelila jako šip. Měla jsem promyšlené pohyby, popadla jsem náhradni umyvadlo, ručnik a letěla jsem.
Bylo mu zle a zvracel. Styděla jsem se za svoje rozmařilé myšlenky. Kalhotky. Pitomé kalhotky, jako kdyby záleželo na střihu nebo na barvě.
Cožpak opravdu na něčem záleži, myslela jsem si, polykala slzy a stále hbitě namáčela žinky do ledové vody. Můj muž si omýval obličej a já jsem nesměla brečet. Slzy by mu nepomohly.
"Jak se citiš?" zeptala jsem se po pár hodinách, když se mu žaludek uklidnil. Proč bych nepřiznala, chtěla jsem slyšet báječně, je mi už dobře. Neodpověděl, věděla jsem, že je mu mizerně, velice mizerně.
Už sice nezvracel, ale vypadal hrozně. Pod modrýma očima měl velké hnědé kruhy, které jenom chemoterapie umi tak dobře vymalovat. Kruhy, které mi rvaly srdce.
-------------------
Byl večer, byla tma a já jsem bezmocně bloudila mezi pokoji. Snažila jsem se dělat práce, které musely být v domácnosti hotové a stále jednim uchem jsem poslouchala: zvraci, nezvraci, volá mě, nevolá, spi, nespi, dýchá nebo už nedýchá? Bála jsem se toho okamžiku, až se jeho dech zastavi.
Nebrečela jsem. Nesměla jsem brečet. Ani on nebrečel. Nikdy. Toužila jsem alesponˇ se všim mrskat a řvát. Jak dlouho a jak hlasitě bych musela řvát, aby se mi podařilo vyřvat všechnu bezmocnost a beznaděj, kterou jsem v sobě měla? A podařilo by se mi to vůbec?
Unavená k smrti jsem se v půlnoci dostala do ložnice. Na posteli byly stále rozházené spodni kalhotky. Tak, jak jsem od nich narychlo utekla. Vzala jsem je do náruče a házela je do koše na odpadky. Všechny, i ty od Tommy Hilfigra. Vůbec nezáleželo na tom, co jsem měla na sobě. Můj starch byl nahý, děsivý a nahý.
Padla jsem do postele a spala jsem ještě dřive, než jsem vůbec stačila zavřit oči. Pokud mne neprobudila jeho dalši nevolnost, probudil mne určite budik nastavený v mém těle. Přibližně každé dvě hodiny jsem byla vzhůru a chodila jsem svého muže kontrolovat. Poslouchala jsem: dýchá, nedýchá.
Dýchal! Zil! Brečela jsem štěstim, ješte žil, ještě tady se mnou byl.
"Bože, dej, atˇ přežije," modlila jsem se tichounce, stočená v posteli do klubička.
Ivana Lance
USA Georgia vs. Česká Republika
Záleží na tom, jestli jste fanoušcci amerického sladkého a studeného čaje nebo českého piva. Po čem raději sáhnete vy?
Ivana Lance
Hašteření s učitelem, aneb náš teenager.
Také máte doma svého teenagera? S manželem si ji občas půjčujeme od syna a snachy. Většinou ji vyzvedáváme ze školy. Zdá se, že jsme se po čase stali skutečnými experty v navigaci kolem její nové střední školy.
Ivana Lance
Zachráněná?
V pátek odpoledne jsem se velkými prostornými dveřmi vynořila z obchodu. Bylo po třetí hodině a já jsem s ulevou opouštěla pracovní ruch. S radostí jsem vykročila do slunečného odpoledne. Práce je sice fajn,
Ivana Lance
Láska je jako duha
Láska má více barev než duha. Od něžného růžového šimrání až po vášnivou červeň, od klidné modré důvěry až po žluté štěstí.
Ivana Lance
Předstírám, že jsem: Sibyla.
Nik se vrátil se z kasina nad ránem, ulehl do postele a okamžitě usnul. Přestože jsem byla vzhůru, odolávala jsem pokušení vylézat z postele ve čtyři ráno. Musela jsem si ale na chvíli zdřímnout,
Ivana Lance
Když k nám přiletělo UFO
Včera večer jsem se s manželem připravovali do postele. On usnul hned, já se ještě chvíli převalovala ze strany na stranu.
Ivana Lance
Síla hypertenze, aneb pátý den v Gulfportu
Kasina mě nenadchla, takže co s tím? Ze švagrova nápadu, že náš předposlední den strávíme na jeho osmisedadlovém motorovém člunu, se mi udělalo špatně. Ale co jsem měla dělat?
Ivana Lance
Čtvrtý den v Gulfportu
Až s prvními slunečními paprsky jsem se odvážila otočit v posteli a pohlédnout vedle sebe. Ujistila jsem se, že jsem v noci měla halucinace. Můj první manžel se ani zázrakem nepřenesl přes oceán do Ameriky, aby si ke mně lehl,
Ivana Lance
Host v posteli
Zdálo se mi, že jsem v Gulfportu strávila celou věčnost, ačkoliv jsme tam byli s Nikem teprve třetí den. Právě toho dne jsem se rozhodla mu sdělit, že kasino není pro mě to pravé ořechové,
Ivana Lance
O telefonování
Telefon, ten malý zázrak, který nám otevřel cestu ke komunikaci na velké vzdálenosti. V dětství jsem byla tímto přístrojem fascinována, bylo to takové magické spojení s tajemným světem za zdmi domu. Jako dítě jsem nechápala,
Ivana Lance
Hypochondr na cestách, aneb Gulfport podruhé
V roce 2004 jsem se na pobyt v Gulfportu psychicky i fyzicky připravila. Odjížděli jsme z domova, a já jsem si na cestu přibalila pozitivní myšlení, žádné obavy jsem si nepřipouštěla.
Ivana Lance
Bojím se strašidel, aneb první návštěva Gulfportu.
Celé to začalo ve městě Biloxi, které je hazardním rájem ve státě Mississippi. Toto město jsem neměla ráda předtím, než jsem tam poprvé vkročila. Nikdy jsem neměla touhu ho navštívit.
Ivana Lance
Moonshine, aneb Ohnivá Voda
Prošvihli jste podzimní významnou událost v Georgii? To je fakt škoda! Tento festival nese jméno: Moonshine, a je to alkoholový festival bez alkoholu, protože v žádném stánku si tam alkohol nekoupíte.
Ivana Lance
Proč dostala vnučka zákaz letět s námi do Čech
Všechno to začalo tím, že vnučka měla “early release”, to znamená, že všechny děti se musely vyzvednout ze školy v určitém čase.
Ivana Lance
Čas na rozmyšlenou
Vendy se kdysi jmenovala Vendula a až do svých 45 let proplouvala životem v Čechách. Nebylo na ní nic vyjímečného až na kaskádu dlouhých světlých vlasů a dlouhých záviděníhodných nohou, jakoby stvořených k tomu,
Ivana Lance
Jak se rodí psychopatka
Potichu jsem se zvedla z postele a krůček za krůčkem jsem se vydala ke dveřím. Snažila jsem se, aby pode mnou nevrzala podlaha, pokud byl někdo v kuchyni, nemohl mě slyšet.
Ivana Lance
Modlitba
"Každá válka je projevem selhání lidského rozumu. Začala vždy proto, že se lidé nedokázali dohodnout o hodnotách, které byly předmětem sporu, proto sáhli k fyzickému násilí." Citace z knihy: "Válka" od Oskara Krejčího.
Ivana Lance
Cesta na chatu
V osudný den, kdy jsem se měla vydat na velkolepou cestu na Jirkovu narozeninovou oslavu zastrčenou v malé chatce hluboko v lesích, přede mnou stál nelehký ukol, dopravit se tam.
Ivana Lance
Třešnička na dortu
Byl to milostný příběh, který by rozvedený Jirka nejraději uložil do šuplíku a nikdy ho nevyprávěl. Ale já vám o tomto příběhu velké lásky ráda povyprávím.
Ivana Lance
Vítejte ve státě Georgia
Určitě všichni víte, že stát Georgia se nevyslovuje tak, jak se píše, ale vyslovuje se hezky: džo:dža, ano to je náš stát: džo:dža. Ale co určitě nevíte je, že i hlavní město v Georgii, Atlanta, se může vyslovovat trochu jinak.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 394
- Celková karma 21,99
- Průměrná čtenost 958x
IT TALKS.
Listen to the silence,
IT SPEAKS.
Listen to your heart,
IT KNOWS.
(Native American Proverb)