"Jdeme na skleničku vína?"
Pokecaly jsme, daly jsme si večeři a několik skleniček vína. S kamarádkou byla legrace, bylo nám kolem pětadvaceti let, a tak jsme ještě měly chutˇ se smát. Život byl před námi. Už jsem sice byla vdaná, ale manžel většinou domů z práce nepospíchal. Budˇ zůstával o něco déle v práci a nebo měl spoustu kamarádů, kteří potřebovali pomoci, jako je s přístavbou v baráku, stavěním nového domu apod. Můj manžel se neustále někde toulal, peníze domů nosil, a tak jsem neměla důvod podezírat ho z nevěry. Děti jsme neměli a na samotu jsem si za několik let manželství zvykla.
V kavárně jsme si za nějakou dobu vytvořili partu lidí, se kterou jsme se dobře bavili. I oni nesouhlasili s režimem, který vládl. V té době jsem jeden den v týdnu patřila ke "kavárenským povalečům".
Naši siestu a pohodu kavárenského života narušilo jedno pitomé MDŽ, svátek, který se každý rok slavil podnikově. Soudruzi nám dali kytičku a potom byla zábava a spousta alkoholu. Tak trochu jsme se s kamarádkou, která byla i moje kolegyně, opily už na oslavě MDŽ. Kytičku jsme hodily do kanceláře, a protože byla středa, vyrazily trochu ovíněné a v dobré náladě do oblíbené kavárny. Tam už seděla naše parta skoro v plném počtu. Ve 22:00 hodin nás z kavárny vyhazovali a kamarádka musela běžet na poslední autobus. Musela ho stihnout, odjížděl před půlnocí a zavezl ji do nedaleké vísky, kde bydlela.
"Hodím vás domů," nabídl se jeden z našich kamarádů. "Jsem tady autem," vysvětlil, když jsme se udiveně na něj koukly. Uvědomila jsem si, že on celý večer alkohol nepil, dal si večeři a popíjel nealko.
Proč bychom nesouhlasily? Naložil nás, protože za rohem vinárny měl zaparkované auto, nejdříve jsme vyrazili směrem kamarádčina víska, kde ji vysadil a se mnou se vracel zpátky do města.
"Chceš se podívat na osvětlené město?" zeptal se, a aniž čekal na moji odpovědˇ, zabočil na lesní cestu a vyjeli jsme vysoký kopec. Před námi se opravdu rozprostřel krásný výhled na město, které bylo osvětleno pouličním osvětlením, za komunistů ve městě nezářily žádné reklamy. A protože noc byla bez mráčku,měsíc dodával svým svitem tajuplný a nebezpečný nádech..
Nevím, jestli měsíc a nebo spotřeba vína, udělaly své. Z auta jsme ani nevystoupili...
Opravdu, měli jsme spolu takové: techtle a mechtle, ani ne tak techtle, jako mechtle. Libor byl pěkný chlap asi tak ve věku mého muže, který byl o pár let starší, než jsem byla já.
Byl to ulet, který jsme ani jeden z nás nekomentoval. Mlčky mě zavezl před náš věžák, řekla jsem mu: dobrou noc a zapadla jsem rychle do výtahu. Manžel ještě doma nebyl, vyčistila jsem si zuby, v rychlosti hupla pod sprchu a do postele. Jen co jsem ulehla, v zámku zaharašil klíč, manžel se vracel domů, byla jedna hodina a třicet minut...
Svědomí je pěkný prevít. Hryzalo mě a měla jsem chutˇ se manželovi přiznat... Neměl však čas, v sobotu i v neděli vstával brzy ráno a vyrazil pomáhat kamarádům na stavbu a nebo zůstal doma a vstal až na oběd. Odpoledne jsme zůstali spolu a mně se takové vzácné chvilky porozumění nechtělo kazit vyprávěním o moji nevěře. Nechtěla jsem o ni nikomu vyprávět, chtěla jsem na ni zapomenout, vygumovat ji ze svého vědomí. Jenom moje nejlepší kamarádka o ni věděla, a proto souhlasila, že si najdeme jiný podnik, kam budeme chodit na večeři a na vínko. Po sklenici vína jsme ihned pospíchaly domů. V naši oblíbené kavárně jsem nebyla už přes měsic a Libora částečně ze své paměti vymazala...
Jednoho deštivého dne, v pět hodin odpoledne, pamatuji si to jako dneska: zvonek. Běžela jsem otevřít a doslova: krev by se ve mne nedozeřal. Za dveřmi stál Libor, opíral se o zedˇ u dveří a smál se mému zdešenému pohledu. .
"Co tady chceš?" vyhrkla jsem překvapeně a málem mu přibouchla dveře před nosem.
"Neviděl jsem tě už měsíc, mám starost, co je s tebou," přestal se usmívat, zvážněl.
"Co kdyby byl manžel doma?" myšlenka, která mě velice znepokojovala.
"Zahrál bych omyl, na něco bych se ho zeptal," uklidnˇoval mě. Jeho sebejistotu jsem nesdílela. "... a ty jsi mi říkala, že on chodí domů až v noci."
Měl pravdu, často jsem mluvívávala o manželovo pozdních příchodech.
"Musíš odejít, může přijít, dneska může přijít, prší. Jdi pryč a už sem nikdy nechodˇ." Položila jsem mu ruce na prsa a odstrčila ho zpátky na chodbu a rychle jsem zabouchla dveře.
Měla jsem asi nějaký radar, protože jsem si akorát nakrájila kuřecí maso, hodila ho na pánev a v zámku klíč. Manžel přicházel domů už před šestou hodinou. Běžel mi mráz po zádech, jenom jsem si vzpomněla, kdyby přijel o něco dříve, mohl nás s Liborem vidět, jak se bavíme na chodbě před bytem. Co bych mu asi vysvětlovala, ani jsem z kuchyně nevykoukla, stále jsem byla pod stresem, který mi Libor svoji nečekanou návštěvou způsobil. Manžel zavřel dveře od bytu a volal na mě:
"Postav na kafe, vedu návštěvu,"
Vykoukla jsem z kuchyně a myslela jsem, že to se mnou sekne a nejraději bych se propadla do přízemí, než se podívala Liborovi do očí. Stál za zády mého manžela, byl vysoký o hodně vyšší, než můj manžel, a tak jsem měla možnost vidět, jak se na mě culí. Připadalo mi, že jsem ho vyhodila dveřmi a on se k nám vrací oknem. Sice na mě dělal ksichtíky, jako že on nic, že on muzikant...
Zapadla jsem zpátky do kuchyně a dýchala a zhluboka dýchala, abych opravdu neomdlela a natáčela jsem do konvice vodu, aby uvítala vzácnou návštěvu.
"Pojdˇ k nám," volal mě manžel z obýváku.
"Nemůžu, vařím večeři," odpověděla jsem mu a připravovala se na nejhorší scénář, že Libor manželovi řekne o našich techtlích a mechtlích a co odpovím, co budu dělat? Sbalím si věci a vypadnu z našeho bytu jako ta nejhorší děva ze města, která byla nachytána...
Manžel si přišel pro kafe a donutil mě jít do obýváku, už dopředu jsem se tvářila odmítavě a nepřívětivě.
"Omluv manželku, ona nemá ráda návštěvy," řekl Liborovi manžel. "Ale to si musíš poslechnout," otočil se na mě manžel. "Představ si, jdu od trolejbusu a koho nevidím jít proti mě... Libor je můj kamarád z vojny, sloužili jsme spolu..." Oba mužští mi předvedli, jak jsou ze svého nečekaného setkání nadšeni a ani nepostřehli, že se se mnou zatočil obývák.
Nebyla to ta katastrofa, kterou jsem očekávala, ale katastrofa to byla: kamarád z vojny poseděl, povečeřel, dostal další kafe a teprve potom vypadl. Každou chvíli si užíval, protože na mě viděl, že bych ho nejraději z bytu vyhodila: kamaráda z vojny. Zlobila jsem se na něj, proč vůbec přistoupil na takovou hru, ale měla jsem se zlobit na sebe.
Náš románek skončil dříve, než vlastně začal. Sice se k nám ještě několikrát snažil Libor vnutit, ale manžel na něj neměl čas, měl jiné kamarády. Později se Libor oženil a zmizel z mého života. Oddychla jsem si.
Ivana Lance
USA Georgia vs. Česká Republika
Záleží na tom, jestli jste fanoušcci amerického sladkého a studeného čaje nebo českého piva. Po čem raději sáhnete vy?
Ivana Lance
Hašteření s učitelem, aneb náš teenager.
Také máte doma svého teenagera? S manželem si ji občas půjčujeme od syna a snachy. Většinou ji vyzvedáváme ze školy. Zdá se, že jsme se po čase stali skutečnými experty v navigaci kolem její nové střední školy.
Ivana Lance
Zachráněná?
V pátek odpoledne jsem se velkými prostornými dveřmi vynořila z obchodu. Bylo po třetí hodině a já jsem s ulevou opouštěla pracovní ruch. S radostí jsem vykročila do slunečného odpoledne. Práce je sice fajn,
Ivana Lance
Láska je jako duha
Láska má více barev než duha. Od něžného růžového šimrání až po vášnivou červeň, od klidné modré důvěry až po žluté štěstí.
Ivana Lance
Předstírám, že jsem: Sibyla.
Nik se vrátil se z kasina nad ránem, ulehl do postele a okamžitě usnul. Přestože jsem byla vzhůru, odolávala jsem pokušení vylézat z postele ve čtyři ráno. Musela jsem si ale na chvíli zdřímnout,
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Poslanci mají jednat o změně zákoníku práce, o minimální a zaručené mzdě
Poslanci by měli na mimořádné schůzi začít projednávat úpravu zvyšování minimální mzdy. Novela...
Dvacet let dotací z EU. Přinesly zločiny, ale i vlaky, techniku a splavné řeky
Premium Lázně, které nevznikly a je z nich night club nebo zdvihací most, který se nikdy nezdvihl. Česko...
Rus má imperialistické myšlenky. Ukrajinou nekončí, říká velitel v Donbasu
Premium Doněcká oblast (od zpravodajů iDNES.cz) Vymlácená okna, ale i celé domy srovnané se zemí. Tak vypadá Doněck a celý průmyslový Donbas....
Zelenskyj odvolal šéfa kybernetické špionáže kvůli skandálu s bytem manželky
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj odvolal šéfa kybernetického oddělení tajné služby SBU...
Nespí vaše dítě? Přečtěte si, jak nespavost vyřešit
Nespavost a problémy se spánkem se v různé míře objevují až u 30 % dětí. Mohou se projevovat častým buzením, problémy s usínáním, brzkým vstáváním...
- Počet článků 394
- Celková karma 22,04
- Průměrná čtenost 958x
IT TALKS.
Listen to the silence,
IT SPEAKS.
Listen to your heart,
IT KNOWS.
(Native American Proverb)