Schizofrenie, aneb Lásko, nejsi tam, kde bychom tě očekávali:

v polibcích, v blízkosti, v tělesném spojení, ani ve vášni. Pokud zaměníme lásku za vášenˇ, odcházíme zklamáni a ztraceni. Přesto lásko jsi, ale někdy je těžké naučit se tě slyšet. Přesto jsi všude kolem nás: v usměvu, v pohlazení

v pochopení, v soucitu a dobrotě. V lidskosti. To jsi ty: Lásko?

----------------------------------------------------------------

"S ch i z o f r e n i e"

Vlasy smáčené deštěm,

dneska podobna vodníku

a ne té dívce,

kterou ještě včera byla.

Stojí a čeká

a v očích touhu a víru

a v očích naději...

bláznivou naději,

že milovat lze napořád.

Je mi ji líto,

i kdyby zde stála tisíc let,

uvidí, jak se lidé neslyšně míjejí,

jako by nic,

jenom tak.

Stojí a čeká,

ještě neví, že se nedočká,

protože láska pomíjí,

protože sny se neuskuteční,

prchají a ztrácejí se v nenávratnu.

Stojí a čeká,

ještě nic nepochopila...

Je mi ji líto,

pro tu krásu, ve kterou uvěřila,

pro to šero, které už nastane,

pro tu bolest, kterou neunese....

Vzala jsem tedy deštník a řekla jí:

"Prší."

Odpověděla:

"Ani jsem si nevšimla,"

a odhrnula si zmáčené vlasy z čela

a celá se třásla:

zimou a samotou,

poznáním a děsem nad svoji nahraditelností.

Snad konečně pochopila,

a tak jsem nad ní

ten obrovský a černý deštník rozevřela,

byl černý jako noc,

byl černý jako smrt,

která nastane,

protože už nic nepomůže tomu,

kdo čeká:

Marně!