Diagnoza

Seděl v nemocnici v křesle vedle manželčiny postele. Od té doby, co její diagnoza byla pancreatic cancer a ona tuto nemoc díky chemoterapii porazila, se na ni chodili dívat doktoři, jako na zázrak.

Co naplat, jednu zhoubnou nemoc porazila a druhá opět udeřila, a tak to šlo neustále. Naštěstí to nebyly metastázy, vždycky šlo o nový nádor. Byl zvyklý na nemocniční pokoje, kde dali manželku dohromady a oni se opět na několik měsíců nebo i let mohli vrátit domů, než nemoc udeřila znova a znova.

Seděl v křesle a četl si. Občas se podíval na hodiny na zdi, čas v nemocnici neutíká. Táhne se nekonečně a on nevěděl, jak dlouho v nemocnici pobudou. Co věděl určitě, že dnešní noc bude trávit v této nepohostinné místnosti, na tomto křesle, ve kterém seděl. Jenom si ho večer rozloží a udělá z něj postel.

V místnosti bylo hrobové ticho, ani hodiny netikaly, manželka spokojeně spala na nemocniční posteli na kolečkách. Byla připojena na hadičkách a její  nohy směřovaly proti hodinám, které byly na zdi. Ticho ho ukolíbalo a místo čtení na chvíli zavřel oči ...

"Já umřu!"  výkřik manželky ho probral, musel si zdřímnout. Chvíli se díval na sedící manželku, která prstem ukazovala na hodiny na zdi, ukazovaly za pět minut dvanáct.

"Já umřu!" zanaříkala opět. "Měla jsem sen, že až bude ručička na dvanáctce, tak umřu."

Podíval se na hodiny. Za pět minut dvanáct... Rozespalého ho napadlo, že má pět minut na to, aby utišil manželku.

Sedl si k ní na postel a vzal ji za ruku.

"Neumřeš, to byl pouze sen..." pokusil se o utěchu, ale marně. Třeštila oči na protější zedˇ, kde visely hodiny.

Nikdy nebyla z ničeho tolik vystrašená, a to už prožila několik nepříznivých diagnoz a spoustu chemoterapie i radiace, jako z hodin, které ukazovaly za pět minut dvanáct.

Viděl, že musí něco udělat, aby ji uklidnil. Naštěstí postel byla na kolečkách. Otočil ji tak, aby hodiny zmizely z jejího pohledu a byly na zdi po její pravé ruce. Nedívala se na hodiny, ale nohy směřovaly proti oknu a ona viděla oblohu...

"Vidíš, už je to v pořádku. Jsi v bezpečí." zašeptal ji a ona se uklidnila. Zachránil ji, spokojeně usnula, byla zachráněna. Za několik dní se opravdu vrátila z nemocnice domů.

A takto bojovali osmnáct let, s jednou diagnozou horší, než druhou.