Jednoho pracovního dne, aneb: když se ženské hašteří

Minulý týden v neděli, jako každou jinou neděli, jsem byla připravena začít pracovat v sedm hodin ráno. Jediné, co upoutalo mou pozornost, byla přítomnost dvou mých kolegynˇ na levé straně, kde se prodávají potraviny

a kde je šestnáct samoobslužných pokladen. Byla tam nejen Kate, se kterou obvykle pracuji většinu sobot a nedělí, ale také Stella. Překvapilo mě to, protože Stella se pobytu na této náročné straně obchodu vždycky bránila a dávala přednost druhé straně, kde je jen jedenáct samoobslužných pokladen.

Zhodnotila jsem situaci napravo a nalevo samoobslužných pokladen a zaplula jsem do výklenku, který je uprostřed obchodu, kde jsou zákaznické služby. Tam stála za reklamačním pultem pouze Ava.

"Na kterou stranu U-Scanu mám jít?" zeptala jsem svoji nadřízené a pokrčila jsem rameny.

"Na GM je méně registrů, chceš tam jít?" položila mi otázku Ava.

Neodpověděla jsem, vím, jak Kate nerada pracuje se Stellou.

"Jsem jenom překvapena, že Stella je s Kate na straně potravin," nešlo mi na rozum, protože Stella nerada pracuje tam, kde je šestnáct samoobslužných registrů. Je pravda, že od té doby, co se šeptalo, že před několika týdny, bylo propuštěno dvacet devět zaměstanců, tak i váhově silnější Stella pohnula svým velkým pozadím, a snaží se podat nějaký výkon.

Nikdo z nás nevěděl, kolik zaměstnanců bylo skutečně propuštěno. Mohlo jich být devětadvacet, nebo možná jen dvacet. Propuštěno bylo mnoho lidí, a to nejen z ranní směny, ale i z noční. Někteří naši kolegové kradli, takže i policie byla zapojena. Někteří zaměstnanci měli prostě jenom spoustu neomluvených hodin a museli odejít.

Tak velké propouštění vylekalo i pohodlnou Stellu, protože právě ona  byla v minulosti dvakrát propuštěna z našeho obchodu. Tato třetí příležitost byla poslední, kterou dostala, a to jen proto, že její máma u nás pracuje už mnoho let.

"Kdo je na GM straně?" zeptala se mě Ava. GM je strana, kde je "pouze" jedenáct pokladen.

"Molly," nerada s ní pracuju, vždycky říkám: všichni pracují, jenom Molly zametá. V předstírání práce je totiž přebornice. Stojí opřená o koště, povídá si s každým kdo po ní nic nechce. Molly miluje tlachání, koště dokáže držet i dvě hodiny, aniž podlahu zamete. Velice dobrá hééérečka. O zákazníky se moc nestará, nezajímají ji, hlavně ti problémoví.  Mollý nerada řeší složité situace.

V našem obchodě jsou vyhraněny velké prostory samoobslužným pokladnám.  Mezi šestnácti a jedenácti samoobslužnými pokladnami jsou běžné pokladny, kde má každý zákazník svou vlastní pokladní. Počet otevřených pokladen se mění podle dne a času. V sobotu nebo v neděli je od sedmi hodin ráno otevřena jedna až tři pokladny. S postupujícím dnem se otevírá více pokladen. Někdy není dostatek pokladních a u pokladen zaskakují manažeři.

V neděli je velmi rušno a při obsluhování šestnácti samoobslužných pokladen máte záruku, že se pořádně proběhnete.

"Stello, opravdu chceš zůstat na straně potravin?" Nedůvěřivě jsem na ni zavolala, když jsem vyšla z výklenku zpátky do hlavní uličky.

"Nerozumím ti," odpověděla Stella a pohupovala se ke mně na svých krátkých buclatých nožkách. Stála jsem na půli cesty mezi pokladnami šestnácti a jedenácti a přemýšlela, na kterou stranu mám jít.

"Chceš tam zůstat?" Zopakovala jsem a kývla hlavou směrem k šestnácti pokladnám.

"Zůstanu s Kate," překvapila mě Stella opětovně a zastavila se na půli cesty ke mně.

Napadlo mne, je možné, že od té doby, co zemřela naše kolegyně Kelly, se Stella tolik nezdráhá pracovat na straně, kde je oddělení potravin. Dříve odmítala pracovat s Kelly, a protože nebyla jediná, vedoucí její výstřednost tolerovali. S Kelly nechtěl pracovat nikdo kromě mě. Ona přiběhla do práce, ano přiběhla, Kelly neuměla normálně chodit, byla neustále v poklusu. Takže přiběhla do práce na druhou hodinu odpolední, a všechno lítalo, pokud jste nestihli "lítat" s ní, tak bylo zle. Ano, Kelly byla živel a nikdo s ní nechtěl pracovat, natož se s ní dostat do konfliktu.

Kelly přiběhla a svoji první pracovní hodinu jenom uklízela,  i když jsme byli zahlceni zákazníky. Některé pokladny neměly dostatek igelitových tašek, některé byly matné nebo upatlané od zeleniny, ovoce nebo masa. Kelly vletěla do pracovního procesu a jela, musela všechno vydezinfikovat. Nesnášela nepořádek, který zákazníci dělali, a dokázala se mnou vycházet jen proto ,že jsem v pracovní době minimalizovala všechen chaos, a ona to věděla. To se nedalo říct o ostatních spolupracovnících, takže Kelly na všechny Stelly a jí podobné vysílala hromy a blesky. Nemohla vystát jejich lenost a zahálku, postávání a nic nedělání, proto během směny několikrát odchytávala manažery a lamentovala, že ona za ty lenochy dělat nebude. To sice říkala, ale nikdy nepolevila ze svého perfekcionismu, a tak pracovala i za všechny ty flákače, kteří po její smrti "dostali za uši" a museli budˇ zvýšit aktivitu, viz Stella, a nebo z obchodu odejít.

Kelly mi říkávala: "Já tady z toho budu mít infarkt. To přece sama nemůžu stačit."

Věděla jsem, že je opravdu a hluboce rozrušená, ale infarkt v jejím věku? Myslela jsem si, že přehání a říkala jsem ji: "Uklidni se Kelly. Zpomal, Kelly."

Nic platné. Řítila se jako velká voda a už není mezi námi, zemřela před měsícem ve svých čtyřiačtyřiceti letech.

Kelly nám v práci opravdu chybí, nikdy nezapomněla, než odešla z odpolední směny po jedenácté večer, připravit na ranní směnu igelitové tašky, umýt všech šestnáct registrů a vynést odpadkové koše. Teprve po její smrti se uklízecí četa konečně přestala tvářit, že velké odpadkové koše, které nám  na U-scany dali, nejsou jejich povinnostít. Do té doby Kelly dobrovolně všechno uklízela a myla.

Poučila jsem se, že je nebezpečné být příliš aktivní. V mém životě se v poslední době stalo hodně věcí, které mě zpomalily a omezily.

Přesto Kate nechce zůstat na šestnáct registrů s nikým jiným, než se mnou. I já s ní ráda pracuji.

"Opravdu tady chceš zůstat?" nedokázala jsem uvěřit tomu, co mi Stella říká. Přiznávám, den předtím v sobotu jsem na ni byla trochu naštvaná a svou nespokojenost jsem jí dala patřičně najevo. Snad se mi snažila zavděčit a přenechat mi snadnější stranu s jedenácti registry, a to je GM. 

Kate však zjistila, co se chystá a že mám v umyslu se otočit a odkráčet  na stranu GM, rozběhla se k nám,  mávala rukama a křičela na mě: "Ne, ne, bez tebe tady nebudu." a za Stelly zády zkřivila obličej, jako že se chce rozplakat. "Nebudu," opakovala a opět stáhla obličej do grimasy pláče.

Vím, že nespokojenost nepředstírala, a že jí bylo do řvaní při představě, že Stella bude jen postávat a na ni zbyde všech šestnáct registrů. Přesto její grimasy byly tak legrační, že mě rozesmála.

Popošla jsem směrem k ní: "Já vím, pracujeme spolu skoro každou sobotu a neděli," roztáhla jsem ruce k obejmutí a ona mi vklouzla do náruče.

"Nenechávej mě tady, zlatá rybko, splním ti každé přání," slibovala.

Vím, že s Kate se mi dobře pracuje, opravdu plní věci, ještě než je vyslovím, a tak pracujeme rychle a bez zbytečných slov.

"Řekni Avě, že Kate pláče a chce, abych tady zůstala," poslala jsem po Stelle vzkaz svoji vedoucí a zůstala jsem na straně, kde je neuvěřitelně rušno. Dobrovolně, nejsem já pitomá?

A ten den byla neděle třináctého...