Tajemny vylet - II.

                                                      Prekvapeni pro Karlu

        Ani po nasem posezeni v kavarne jsem se nedozvedela vice o vylete do Nemecka.

        "Nech se prekvapit," odbyvaly me kamaradky, kdykoliv jsem stocila rec, kam jedeme a kde prespime.

        Prvni prekvapeni byla zmena dne odjezdu. Ze soboty se presunul na patek vecer. Jako kdyby nestacilo pretrpet jednu noc nekde, neznamo kde, a nyni nas cekaly noci dve.                                                                                                                            

        Dalsi prekvapeni bylo, kdyz si me Kveta v patek vecer prijela vyzvednout.  Moje stredne velka taska se malem nevesla do kufru u auta. Nevericne jsem zirala na nekolik tasek narvanych jidlem a dva pekace, ktere byly zakryte folii, a kde jsem tusila navarene jidlo.                                                                                     

      "Jedeme kempovat?" zajimala jsem se. "Nemela bych si dobehnout pro teplaky a teplou deku, aby mi v noci nebyla zima?"                                                   

      "Nekecej a nasedej, mame zpozdeni, nechci potme bloudit v Nemecku," strcila me na zadni sedadlo auta. "Ve predu bude sedet Zuzka, bude me navigovat. V Nemecku se vyzna, kdyz tam nekolik let zila," vysvetlila kamaradka za jizdy.

      "Nebylo by lepsi jet zitra rano? Mely bychom na bloudeni cely den," rikala jsem vemlouvave, ale marne.               

       Zuzka nezklamala, cekala na nas s velkym kufrem. Musela mit vsechno perfektni, a tak si potrebne brala sebou, aby ji nezaskocilo poznani, ze si nema z ceho vybrat, co na sebe a nebo snad nemuze nakulmovat vlasy.

      Stahla jsem okynko u auta a zavolala na ni:

      "Nevim, kam Kveta da tvuj lodak, protoze kufr u auta je plny jidla. Jedeme kempovat, beres si teplaky?" byla jsem vtipna.

     "Takhle brbla, co jsme vyjely," postezovala si Kveta a Zuzcin lodak cpala ke mne na zadni sedadlo.

     "Sem se nevejde," branila jsem si svoje pohodli. "Mam klaustrofobii a nemuzu dychat."                                                                                    

     Protest nepomohl, kufr se na zadni sedadlo vejit musel, protoze jinde uz misto nebylo. Vyjely jsme a Zuzka se otocila dozadu a napomenula mne:

     "Nebrblej, znervoznujes ridicku."

     "Nerekly jste mi  kam jedeme a kde budeme spat," nedala jsem se. "Nenavidim kempovani, neumim plavat a prece s vami jedu. Zabalila jsem si i stare plavky, kdybych se s vami opravdu musela cachtat. Nerekla jsem vam, ze nemam rada prekvapeni?"

      "Nezabila bys ji? Klepni ji necim, at na chvili ztichne," pozadala Kveta Zuzku.

      "Neztichnu, dokud mi jedna z vas nerekne pravdu a prestanete se tvarit tajemne."

      Nerekly. Cekaly az nekolik kilometru za nemeckyma hranicema. Stmivalo se, ve predu se dohadovaly kudy a kam, a ja jsem nediskutovala.

      "Jsi dlouho zticha, jsi v poradku?" zajimala se Zuzka a vybidla Kvetu: "Tak uz ji to rekni."   

      Kveta se nadechla:                           

      "Nedavno jsem potkala naseho byvaleho klienta, prespime u nej v baraku. Zitra se zajedeme vykoupat do lazni a po nakupech, vecer se k nemu vratime a opet u neho prespime. V nedeli se sjedeme vykoupat a na obed a pofrcime domu." 

      "Proc jste s tim delaly takove tajnosti?" nechapala jsem. "A bylo nutne navarit? Mohly jsme se zastavit na veceri, je pozde a mam docela hlad."

      "Kurt ma dneska narozeniny," prozradila Kveta. "Nechtela jsem, aby zustal dnesni vecer sam, manzelka od nej nedavno utekla i s detma," poodhalila neco z jeho soukromi.

      "Podivej, Kveto, klidne jsi mi mohla rict, ze mas pritele a nedelat s tim takove tajnosti. Ja s tim za tvym byvalym nepobezim," oddechla jsem si, ze tajemstvi bylo odtajneno. Zacalo se mi lepe dychat a kufr ve mne nevyvolaval klaustrofobii.

      "Omyl, devce," odpovedela Zuzka z vesela. "To je pritel pro tebe, rekly jsme si s Kvetou: vdame Karlu."

      "Zesilely jste? Obe jste rozvedene, vdejte se. Proc zrovna mne?" odmitala jsem neznameho napadnika.

      "Proc zrovna tebe, Zuzka se dokaze sama o sebe postarat a ja mam dost problemu s rozvodem."

      "Podle vas nemam svych problemu dost a vy jste se rozhodly mi nejake pridat," pochopila jsem rychle.

      "Tak to neni. Ty jsi proste takova zenuska s velkym "Z", ktera potrebuje pecovat o chlapa," ohodnotila me Kveta.

      "Rekni mi, ktery z tech pekacu, ktere tam vezeme, jsem pripravila a ja uverim tvemu tvrzeni, ze jsem proste pitoma slepice," nastvala jsem se.

      "Spatne jsi me pochopila, nerikala jsem nic o slepici a zadny pekac jsi nepripravila," snazila se me Kveta uklidnit.

      "Vite, co jsem nikdy nechtela byt? Samaritankou, Kvetusi je lito kazdyho blba, kterymu utece zenska," radila jsem a nejradeji bych za jizdy z auta vystoupila.       

      "Neni to zadny blb," zastala se ho opet Kveta. "Inteligentni chlap se slusnym postavenim. Promin, ale myslela jsem si, ze by ses s nim mela seznamit," obhajovala svuj genialni plan.      

      "Co mam delat? Nechat te otocit auto a vratit se?" uvazovala jsem nahlas.

      "Rikala jsem ti, ze se bude rozcilovat, mely jsme ji to rict drive," ozvala se konecne Zuzka. "Prece si nechces kazit zivotni sanci a nam dva volne dny," pokousela se mi domluvit.

      "Pockej, jak to: vam dva volne dny?" nepochopila jsem. "Ja s vami nebudu?"

      "Plavky potrebovat nebudes, protoze sobotu a nedeli s nim zustanes o samote, abyste se lepe poznali," poodhalila Kveta vice z perfektniho planu, nad kterym se mi malem udelalo spatne.                                                                                                              

      Bylo pozde, na vsechno bylo pozde. Uz jsme nasly vytouzeny dum. Z verejne cesty jsme vyjely do strmeho kopce a Kveta zaparkovala pred vraty garaze. Bylo pozde se vratit, bylo pozde neco zmenit.

Drapla jsem obe dobre kamaradky za ramena: "Slibte mi, ze me s nim nenechate o samote. Slibte mi, ze se na me nevykaslete," prosila jsem zoufale na posledni chvili.

       "My ti prece nechceme ublizit?" zarazila se Zuzana. "Nevykasleme se na tebe," slibovala a stiskla mi ruku.

      "Jeste nam podekujes, podivej se," rekla Kveta sebevedome a ukazala na pekny a velky dum.

      Zatim jsem diky moc neoplyvala, neochotne jsem vylezla z auta.

                                                Pokracovani Tajemny vylet - III.