Je po prazdninách

8. 08. 2017 19:34:44
Americké děti už od srpna začaly chodit do školy. Pozorovala jsem nadšené školáky a vzpomněla si na svoje děsivé nočni můry z naši socialisické školy.


V roce 1962 jsem dostala tašku na záda a hurá do školy. Prvni den jsem byla nadšena, ale nadšeni rychle zmizelo. Rodiče mi totiž sdělili, že až do patnacti let budu takto běhat do budovy, která se jmenovala "škola". Připadalo mi, že život pro me skončil. Ve třidě se mi nelibilo, vyučovaci hodinu jsme musely sedět s rukama za zády. O přestávkách děti mezi sebou komunikovaly a bavily se s pani učitelkou. S nikým jsem se nepřatelila a vytrvale jsem řvala. Snad jsem si myslela, že si něco vyřvu. Nefungovalo to a rodiče se za mě styděli. Zklama jsem je. Mamka nechtěla chodit na třidni schůzky. Bylo mi to lito, a tak jsem na sobe tvrdě zapracovala. Na pani učitelku jsem si zvykla.

Nemile mě překvapil začátek školniho roku ve druhe třidě. Misto naši usměvavé pani učitelky k nám do třidy přišla nová odměřená soudružka učitelka. Byla štihlá s vysokým vyčesaným drdolem a byla studená jako kámen. Chtěla jsem se začlenit do kolektivu, aby se za mne rodiče nemuseli stydět, ale marná snaha. Mezi soudružkou učitelkou a moji maličkosti byla propast. Nevim, jestli tim, že naše rodina nebyla politicky angažována. Zaslechla jsem mamku po třidni schůzce řikat, že soudružka učitelka se nejvice bavila s rodiči, kteři měli nějaké funkce. Mamku ignorovala. Tenkrát jsem o politice nic nevěděla. Pro me bylo rozhodujici, že se soudružkou jsem nenašla společnou řeč, a tak jsem přestala komunikovat. Nezáleželo ji na mě a já jsem si připadala jako nicka. Bála jsem se promluvit a třásla jsem se, jakmile vyslovila moje jméno a měla jsem jit k tabuli. K tabuli jsem kráčela jako kdybych šla na popravu, zrudla jsem, srdce mi běhalo jako o závod a těžko jsem hýbala nohama. Několik kroků k tabuli bolelo, postavila jsem se tam a muj mozek velel: útěk. Ale nohy se nehýbaly, přestala jsem myslet. Abych se nezhroutila, tak jsem přestala myslet. Temno. Neslyšela jsem na co se mě soudružka učitelka ptá. Nebylo to rozhodujici. Důležité bylo přežit.

V šesté třidě jsme dostali na každý předmět jiného učitele, ale už bylo pozdě. Neměla jsem žádné sebevědomi. Nepomohlo ani, ze učitelka na češtinu mi dodávala sebevědomi. 'Ty jsi tak chytrá holčička a je škoda, že se mnou nechceš mluvit."

Sikana. Jako slaby a zranitelny jedinec jsem privabila nekoho, kdo si na me hojil svoji zakomplexovanost. Jirina byla o rok starsi (do skoly sla az v sedmi letech), vysoke a silnejsi postavy. Blondate vlnite vlasy, bryle a prorizlou pusu. Ne fyzicky, ale verbalne byla velice agresivni a za nepritele si vybrala me. Dala mi jmeno "obluda" a prezdivka se ujala. Spoluzaci me tak oslovovali at do devate tridy. Jirina me nemela rada a delala mi naschvaly. Prebrala mi moji jedinou kamaradku. S Lenkou jsme bydlely ve stejnem dome a tudiz jsem s ni nemela problem navazat kontakt. Potom Lenka musela sedet v lavici s Jirinou a povidat si jenom s ni. Pokud Lenka utekla za mnou, Jirina trestala me. Byla zla a nenavidela me. Stydela jsem se, ze jsem tak hrozne zranitelna, tak hrozne komplikovana a nikomu jsem se se svym problem nesverovala. Verila jsem, ze by mi stejne nikdo nepomohl.

Sikana, v te dobe o ni nikdo nemluvil, nikdo snad nevedel, ze se deti kvuli sikanovani zabiji. Nezabila jsem se, zila jsem ze strachu ze skoly, ze spoluzaku, ze strachu ze zitrka. Se silnou neurozou srdce jsem nekolikrat ve skolnim roce koncila v nemocnici. Nikdo se neptal proc a ja jsem nic nerikala.

Psychiatrie se socialni fobii zacala zabyvat az v roce 1985. Mezi lety 1962 az 1971 nikdo nevedel, ze priznaky, ktere mam, by se daly odstranit, jen kdyby si jich nekdo vsiml.

Dneska uz je vyber, tenkrat nebyl. Pres vsechnu nenavist, kterou jsem ke skole mela, jsem se do ni nekolikrat vratila. Zjistila jsem, ze mi nevadi studovat dalkove. Omezit co nejvice skolni budovu a spoluzaky mi velice pomahalo.

Autor: Ivana Lance | úterý 8.8.2017 19:34 | karma článku: 15.08 | přečteno: 782x

Další články blogera

Ivana Lance

Hašteření s učitelem, aneb náš teenager.

Také máte doma svého teenagera? S manželem si ji občas půjčujeme od syna a snachy. Většinou ji vyzvedáváme ze školy. Zdá se, že jsme se po čase stali skutečnými experty v navigaci kolem její nové střední školy.

7.3.2024 v 0:36 | Karma článku: 18.26 | Přečteno: 610 | Diskuse

Ivana Lance

Zachráněná?

V pátek odpoledne jsem se velkými prostornými dveřmi vynořila z obchodu. Bylo po třetí hodině a já jsem s ulevou opouštěla pracovní ruch. S radostí jsem vykročila do slunečného odpoledne. Práce je sice fajn,

12.2.2024 v 18:40 | Karma článku: 21.31 | Přečteno: 580 | Diskuse

Ivana Lance

Láska je jako duha

Láska má více barev než duha. Od něžného růžového šimrání až po vášnivou červeň, od klidné modré důvěry až po žluté štěstí.

9.1.2024 v 18:34 | Karma článku: 13.86 | Přečteno: 304 | Diskuse

Ivana Lance

Předstírám, že jsem: Sibyla.

Nik se vrátil se z kasina nad ránem, ulehl do postele a okamžitě usnul. Přestože jsem byla vzhůru, odolávala jsem pokušení vylézat z postele ve čtyři ráno. Musela jsem si ale na chvíli zdřímnout,

3.1.2024 v 1:01 | Karma článku: 15.29 | Přečteno: 346 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Jana Melišová

Nemáte nejaké drobné?

Chcel by som si kúpiť jedlo, nepomôžete mi nejakými drobnými? Otázka, pri ktorej sa mnohí tvária, že nepočujú, prípadne od dotyčného odvracajú zrak, keďže najčastejšie sa ju pýtajú ľudia bez domova nevábneho výzoru.

28.3.2024 v 12:53 | Karma článku: 10.11 | Přečteno: 109 | Diskuse

Jana Kozubíková

kOmický blog CDLXXXI.

Už měsíc mám nový vztah. "Randíme" denně mimo víkendů, ačkoli přiznávám, že myšlenky na něj mne neopouští ani o nich.

28.3.2024 v 6:00 | Karma článku: 7.70 | Přečteno: 144 |

Ivana Dianová

Billa šok

Billu navštěvuju docela často, mám ji totiž co by kamenem dohodil. Mám vůči ní spoustu výhrad, ale jít s plnými taškami pět minut, nebo jet několik stanic je dost rozdíl, což u mne hraje zásadní roli. Dnes jsem tam utrpěla šok.

26.3.2024 v 22:32 | Karma článku: 40.85 | Přečteno: 8886 | Diskuse

Lenka Prokopová

Oslava narozenin

V dávné době mého mládí se slavily narozeniny s dortem, svíčkami, babičkami, dědečky, strýčky a pratetami z třetího kolena. V dnešní době se slaví narozeninová párty hlavně s dalšími dětičkami.

25.3.2024 v 22:12 | Karma článku: 18.44 | Přečteno: 426 | Diskuse

Ivana Dianová

Utržená ze řetězu

Použila jsem samozřejmě nadsázku, ale musím se přiznat, že utrženě si kapku skutečně začínám připadat. Hledám, ba slídím, sháním, toužím a těším se. Strašně!

25.3.2024 v 20:38 | Karma článku: 24.07 | Přečteno: 671 | Diskuse
Počet článků 393 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 957

Listen to the wind,

IT TALKS.

Listen to the silence,

IT SPEAKS.

Listen to your heart,

IT KNOWS.

(Native American Proverb)

 

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...