Vlivem osobních zkušeností členů rodiny - jsem odpůrcem poměrů, před r. 1989. V rámci rozumnosti a objektivity však dodávám - Ten režim, zejména z pohledu mladých z jejich beder sňal tu podstatnou starost. Existenci, dříve-či později byt, i ty půjčky. V podstatě - každý si mohl vzít kohokoliv - i s tkz. holou dupou. K tomu i dobová morálka a zvyky - Brzký věk novomanželů, žena s dítětem bez muže - kritika okolí ... Vše se přetavilo do čísel statistik - "Děti si berou děti a plodí děti + následná rozvodovost". Komunisté však jásají - viz úspěchy Husákových dětí ... Je zde obrovský rozdíl, od doby předcházející - kdy od manžela budoucího se očekává reálná obživitelnost, má nejlépe nějakou živnost, či rozumné řemeslo. Doba, čísla se pohnula - viz statistiky, nový problém ženy - kariéra, nebo rodit !? Nicméně je zajímavé, že vždy se objeví ti starší, (tatínek), který bez ohledu na platnou dobu jde a zachraňuje ! Který z modelů je lepší, nevím. Pro zajímavost, já se z mužů ženil jako nejmladší - 32 let ! Absolutní kuriozita - Z nutnosti ! Zejména má matka pak jásala - konečně ! Pak jsem život nabral dle otcovy zvyklosti - Neženil jsem se proto, abych se rozvedl ... Čili i já, děkuji rodičům svým - Oceňuji to, jak jste poponesla břímě života a přeji Vám - Vše nej ! ... Cesty jsou různé - ...

Čím mladší věk rodičky a rodiče, tím menší riziko přenosu genetických vad. A v mladším věku se také lépe snáší různé zátěže spojené s rodičovstvím. Pět krát v noci vstávat k miminu, tak to chce fakt olympioničku či olympionika.

Dobrý den, mám dotaz.. Mluví s vámi dnes Váš syn? Totiž to , že jste ho chránila jak jste mohla, jak píšete...Nevidí to tak, že jste chránila nejdříve sebe?Nemyslím to útočně, jen se ptám, mám podobné pocity jako váš syn- podobná zkušenost...

Synovi je 42 let, až nedávno jsme si to právě vyříkali. Měl pocit, že jsem byla na tátově straně a jeho dost nechránila. Syn se mnou vždycky mluvil, žije nedaleko mě a s tátou nemá vubec žádné kontakty. Snažil se je udržovat, když mu bylo kolem třiceti let. Ríkal, že je mu táty líto, já jsem se s manželem nebavila, ale synovi jsem nebránila. On pomáhal tátovi nakupoval mu, uklízel, finančně pomáhL Potom táta špatně mluvil o mě a on to slyšel. Nevím, co to bylo, protože od té doby přestřihl všechny kontakty s tátou.

Možná by to chtělo trochu změnit pohled na sebe i svět kolem sebe. Dle mého názoru se vědomě či nevědomě ale ve svém důsledku kontraproduktivně stavíte do role něčí oběti. Jednou za Vaše trable může socialismus s paneláky, rozkopanými chodníky, blátem a frontami, jindy zase bývalý manžel, kamarádka z dětství, studená paní učitelka...Já si spíše myslím, že klíč k vlastní životní pohodě má v rukou člověk sám a za své trable si může také hlavně sám

Souhlasím s vámi, každý je svého štěstí strůjce. A někomu prostě ten trpaslík na zahradě vyroste, i kdyby ho nezaléval.

Já jen podotek: Novomanželská půjčka se nesplácela celý život, ale asi tři roky, přičemž první rok se nesplácelo vůbec. Snižovala se i o narozené děti v řádech tisíců korun (tehdy byla tisícovka opravdu velké peníze). Dneska nic takového bohužel neexistuje.

to není pravda - taky jsme ji měli, splácení bylo nasatevno (stejně jako dnes) podle výše splátek, my ji měli myslím na 10 let

když se chlap nestará tak je to bída a vše zůstane na ženských ramenou-něco o tom vím budte ráda že máte rodiče-moj nuž dávno odešli a to se člověk teprve cítí sám

Volám mamce denně, už je jí 83 let a má hodně zdr. problémů, moc mě mrzí, že v CR nemůžu být, abych jim pomohla. Stará se brácha se ženou, nechtějí po mě abych se vrátila, ale já se cítím strašně. Muj první manžel se nestaral, ale jakmile jsem naznačila rozvod, tak mi ukázal, jak by se postaral, aby mě zničil. Já jsem si přála, aby odešel a už se nikdy nevrátil. Aby emigroval a nikdy jsem s ním už nemusela mluvit.

Můžete mi prosím říct, proč jste si něco takového jako byl váš manžel vzala - a pokud to byů původně milý a zodpovědnýchlap, který se ale změnil během pár měsíců po svatbě, proč jste se nerozvedla??

Myslim si, že jsem byla totálně blbá. On za mnou lítal a lítal. Nenechal mě jediný den vydechnout. Jakmile věděl,že už mu neuteču, tak otočil o sto osmdesát stupnů. Je to tak komplikované, nevim, jak to vysvětlit. Rozvedla jsem se až po 19ti letech. Dneska to také vidím jinýma očima. I můj syn mi dal nyni v dospělosti najevo, že jsem ho nedokázala ochránit, před těma hrůzama, které prožíval, když táta byl doma. Rekla jsem mu, že to byl jediná cesta, kterou jsem viděla a že mě to moc mrzi. At si uvědomí, že já jsem byla na jeho urovni, i já jsem měla strach něco říct. Chránila jsem ho jak jsem mohla, až nyní s odstupem tolika let, vidím, že to nebylo dost.

Škoda, že jste nenapsala o jaké město resp. 10 km vzdálenou vísku šlo. Snad to není státní tajemství. Problémy kolem sídlišť byly veliké, pamatuji, že všude chtěli Pozemní stavby České Budějovice nebo Plzeň, děsivé byly ty z Ústí a Liberce.

Naštěstí jsme po několika letech tam odtud utekli. Po čtyřiceti letech už tam fungují spoje, spousta lidí ma auto. Asi je tam pěkné bydlení.