To je moc hezký blog

Diky.

Dovolím si napsat o trochu jiném příběhu, ale stejně nepochopitelnému. Se svým o rok mladším bratrem jsem měl dost pevný vztah. Tenkrát, ještě za komunistů, měl narukovat na vojnu, ale jak už to v tom věku bývá - láska. Potřeboval se s ní rozloučit, vzal si přes zákaz otcovu motorku. Všichni jsme byli emocionálně rozrušeni, rodiče i já,

Já jsem tenkrát nemohl usnout, měl jsem horečnaté představy, neustále jsem se tím zaobíral. Asi ve dvě hodiny v noci jsem "dostal zprávu", že bratr měl na motorce havárii, ale že se nejedná o nic vážného. Během dopoledne druhý den k nám přijeli příslušníci VB ( tenkrát žádné telefony), že bratr měl havarii i a je v nemocnici s otřesem mozku.

Na celé situaci mě fascinuje, že to bylo tak normální a pravdivé, asi tak jako, že každý den vyjde slunce, ale za celých padesát let od toho jsem podobnou "zprávu" nedostal

Beha mi mraz po zadech. Mela jsem totiz podobnou prihodu se synem, kdyz mu bylo sest. Nikdo mi jeste nic nerekl a ja jsem rvala: co je s nim, co se mu stalo, kdykoliv si na to vzpomenu....

Ano, musela přežít klinickou smrt v nemocnici. To není vůbec ojedinělý případ

Krásně napsané, karma.

Hezké..

, Ivanko, citlivě jste to napsala.

lidská mysl je nevyzpytatelné - někdy mám tak realistické sny kdy rozmlouvám rodiči jako by se ke mně na chvíli vrátili-hlavně že maminku přesvědčil aby ještě zůstala

Hlavně že to s maminkou dobře dopadlo.....

Ještě nenadešel její čas, aby se mohla odebrat do sfér, kde není bolesti ani smutku

Děkuji za přečtení. Z jejího vyprávění po mně běhal mráz. Protože moje maminka nikdy nemluvi o kosmu, nikdy jsem ji neslyšela rozebírat život na jiných planetách. Do kostela chodila jenom jako malá holka, neidealizuje si kněze, protože to jsou pouze chybující lidé, jako jsme my ostatni. Slyšet ji takto mluvit, je naprosto šok. Moje maminka čte a dívá se na western knihy a filmy. Nebo potom spisovatelka Javořická apod.