I já jsem od dětstvi pracovala, od patnácti klasická brigáda v létě. Myslím, že mladiství Američani sami chtějí jezdit autem. Chtějí být samostatni. Líbí se mi, že je musí rok "hlídat" dospelec, ale nezdá se mi ten věk.

Ivanko, děkuji za nahlédnutí do části mladých životů. Hlavně způsob získání řidičáku mě zaujal.

Záleží na tom, proč to ti mladí dělají. Proč Vanessa chodí do školy i pracuje? Buď musí nebo chce, ale třeba to jednou v budoucnu zúročí. Přepjatá ochrana mladých může i škodit.

Bezva napsaný blog.

Pěkný večer.

Karma.

Děkuji vám, i vám pěkný večer.

Svoji první brigádu jsem dělala už ve čtrnácti letech. Uklízela jsem školu, brzy ráno, než se otevře, zaskakovala jsem totiž za svoji nemocnou maminku. A pak fofrovala do sousední vesnice, do jiné školy, protože ta naše byla jen do pátého ročníku. Autobusem nebo pěšky, kdepak se nechat vozit autem. To bylo radosti, když jsem si za svoje první vydělané peníze, tuším to byly tři stovky, koupila tranzistorák. Po škole bylo normální pomáhat v domácnosti a v hospodářství, výmluvy neexistovaly. Ale unavená jsem nebyla. Nejsou ty dnešní děti unavené také přemírou informací? Špatnou stravou, nedostatkem pohybu na vzduchu? V tomhle směru, troufám si říci, bylo naše dětství šťastnější.

A víte, že já si také vzpomínám, že jsem pracovala a to už od šesti let. Pomáhala jsem mamince i s bráchou uklízet školu. Abychom šli dříve domů, tak jsme dělali jako diví. A ty grunty dvakrát za rok. Máte pravdu... pomáhalo se, ale bezplatně.

Neni to pouze v Americe, Ivano. Znam par ceskych mladych, kteri studuji a k tomu hodne pracuji, akorat ten ridicak pred 18. rokem nemaji. Pripadne po18 ho maji, ale nemaji cim jezdit. A pak znam celkem dost ponekud opacnych.