Jednala jste ve zkratu a já se Vám vůbec nedivím. V mládí jsem nedal na křižovatce přednost, obešlo se to naštěstí jen s pomačkanými blatníky a bez zranění, ale moje psychika byla v tu chvíli taky na odpis.

Paní Ivano, já otočil auto na střechu a též z toho neměl žádnou potěchu. Otec vypadal, že každou chvílí vzteky vzplane, neboť to auto mu doposud říkalo pane.

Krásně jste to zveršoval, otočit auto na střechu, tak to musel být hrozný šok. To bych kolem cirkulovala jako vyoraná myš.

No, myslím, že nácvik právě takových situací a jejich zvládání by měl být součástí zkoušek na získání řidičáku. Patrně by jich i u labilnějších osob (bez urážky, nemyslím to skutečně zle), jakou je patrně i autorka blogu, podstatně ubylo. Ostatně, proto se dělají nácviky nejrůznějších situací - požární, sportovní, zdravotní problémy, aby se, když nastanou zvládaly bez zbytečných komplikací.

Jen si dost dobře nedovedu představit, jak by se taková situace věrně simulovala. Ale jako na všechno, u na tohle nejspíš nějací odborníci jsou.

....nastanou, zvládaly... sorry za chybějící čárku.