Mně jste, Ivanko, připomněla dobu mého dětství, kdy u nás v kuchyni anebo venku na lavičce sedávaly sousedky a mluvily a mluvily... Jiřiny nám tam také kvetly, ty vysoké podzimní, a tatínek hrál na foukací harmoniku Na podzim když kvetou jiřiny... Už to není pravda a všichni jsou mrtví, ale vzpomínky žijí stále

Áno nenávisť je veľmi škodlivá pre všetkých.

Paní Ivano, z toho běhá mráz po zádech. Smutný příběh.

Hodně, hodně, hodně smutné. Nenávist žere duši.

Nenávist žere duši, to je pravda. Nepomstila se manželovi. Nejvíce se pomstila dceři, když zemřela bylo ji něco přes dvacet.

Smutné jak jen sám život dokáže být.

Lidské osudy, to jsou scénáře.

To jsi neměla dělat, Jiřinko....

Velmi emocionální příběh o tom, jak se člověk vlivem životních zkušeností mění. Pěkné napsáno

Včera dopoledne jsem se o tom bavila s maminkou. Sousedka byla krásná a hodná, ale odcházení nezvládla