Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Je po prazdninách

8. 08. 2017 19:34:44
Americké děti už od srpna začaly chodit do školy. Pozorovala jsem nadšené školáky a vzpomněla si na svoje děsivé nočni můry z naši socialisické školy.

V roce 1962 jsem dostala tašku na záda a hurá do školy. Prvni den jsem byla nadšena, ale nadšeni rychle zmizelo. Rodiče mi totiž sdělili, že až do patnacti let budu takto běhat do budovy, která se jmenovala "škola". Připadalo mi, že život pro me skončil. Ve třidě se mi nelibilo, vyučovaci hodinu jsme musely sedět s rukama za zády. O přestávkách děti mezi sebou komunikovaly a bavily se s pani učitelkou. S nikým jsem se nepřatelila a vytrvale jsem řvala. Snad jsem si myslela, že si něco vyřvu. Nefungovalo to a rodiče se za mě styděli. Zklama jsem je. Mamka nechtěla chodit na třidni schůzky. Bylo mi to lito, a tak jsem na sobe tvrdě zapracovala. Na pani učitelku jsem si zvykla.

Nemile mě překvapil začátek školniho roku ve druhe třidě. Misto naši usměvavé pani učitelky k nám do třidy přišla nová odměřená soudružka učitelka. Byla štihlá s vysokým vyčesaným drdolem a byla studená jako kámen. Chtěla jsem se začlenit do kolektivu, aby se za mne rodiče nemuseli stydět, ale marná snaha. Mezi soudružkou učitelkou a moji maličkosti byla propast. Nevim, jestli tim, že naše rodina nebyla politicky angažována. Zaslechla jsem mamku po třidni schůzce řikat, že soudružka učitelka se nejvice bavila s rodiči, kteři měli nějaké funkce. Mamku ignorovala. Tenkrát jsem o politice nic nevěděla. Pro me bylo rozhodujici, že se soudružkou jsem nenašla společnou řeč, a tak jsem přestala komunikovat. Nezáleželo ji na mě a já jsem si připadala jako nicka. Bála jsem se promluvit a třásla jsem se, jakmile vyslovila moje jméno a měla jsem jit k tabuli. K tabuli jsem kráčela jako kdybych šla na popravu, zrudla jsem, srdce mi běhalo jako o závod a těžko jsem hýbala nohama. Několik kroků k tabuli bolelo, postavila jsem se tam a muj mozek velel: útěk. Ale nohy se nehýbaly, přestala jsem myslet. Abych se nezhroutila, tak jsem přestala myslet. Temno. Neslyšela jsem na co se mě soudružka učitelka ptá. Nebylo to rozhodujici. Důležité bylo přežit.

V šesté třidě jsme dostali na každý předmět jiného učitele, ale už bylo pozdě. Neměla jsem žádné sebevědomi. Nepomohlo ani, ze učitelka na češtinu mi dodávala sebevědomi. 'Ty jsi tak chytrá holčička a je škoda, že se mnou nechceš mluvit."

Sikana. Jako slaby a zranitelny jedinec jsem privabila nekoho, kdo si na me hojil svoji zakomplexovanost. Jirina byla o rok starsi (do skoly sla az v sedmi letech), vysoke a silnejsi postavy. Blondate vlnite vlasy, bryle a prorizlou pusu. Ne fyzicky, ale verbalne byla velice agresivni a za nepritele si vybrala me. Dala mi jmeno "obluda" a prezdivka se ujala. Spoluzaci me tak oslovovali at do devate tridy. Jirina me nemela rada a delala mi naschvaly. Prebrala mi moji jedinou kamaradku. S Lenkou jsme bydlely ve stejnem dome a tudiz jsem s ni nemela problem navazat kontakt. Potom Lenka musela sedet v lavici s Jirinou a povidat si jenom s ni. Pokud Lenka utekla za mnou, Jirina trestala me. Byla zla a nenavidela me. Stydela jsem se, ze jsem tak hrozne zranitelna, tak hrozne komplikovana a nikomu jsem se se svym problem nesverovala. Verila jsem, ze by mi stejne nikdo nepomohl.

Sikana, v te dobe o ni nikdo nemluvil, nikdo snad nevedel, ze se deti kvuli sikanovani zabiji. Nezabila jsem se, zila jsem ze strachu ze skoly, ze spoluzaku, ze strachu ze zitrka. Se silnou neurozou srdce jsem nekolikrat ve skolnim roce koncila v nemocnici. Nikdo se neptal proc a ja jsem nic nerikala.

Psychiatrie se socialni fobii zacala zabyvat az v roce 1985. Mezi lety 1962 az 1971 nikdo nevedel, ze priznaky, ktere mam, by se daly odstranit, jen kdyby si jich nekdo vsiml.

Dneska uz je vyber, tenkrat nebyl. Pres vsechnu nenavist, kterou jsem ke skole mela, jsem se do ni nekolikrat vratila. Zjistila jsem, ze mi nevadi studovat dalkove. Omezit co nejvice skolni budovu a spoluzaky mi velice pomahalo.

Autor: Ivana Lance | úterý 8.8.2017 19:34 | karma článku: 13.38 | přečteno: 711x

Další články blogera

Ivana Lance

Chybí mi léto, léto, léto...

Vzpomínám na léto v roce 1994, kdy se moje skoro dvacetileté manželství stávalo minulostí. Rozvod byl na spadnutí a v té době jsem se zotavovala po naročné operaci v bytě svých rodičů.

8.10.2017 v 18:22 | Karma článku: 13.63 | Přečteno: 435 | Diskuse

Ivana Lance

"Africká královna",

nebyla opravdová královna, ale přišla do Ameriky z Afriky. Nevim, jestli někdo ví, proč se rozhodla imigrovat

3.10.2017 v 17:19 | Karma článku: 18.23 | Přečteno: 579 | Diskuse

Ivana Lance

Jak jsem se stala americkým občanem

Nechtěla jsem se zlobit se zelenou kartou a rozhodla se, že se stanu americkým občanem. Dostala jsem den a hodinu, kterou se musim dostavit na imigračni odděleni.

26.9.2017 v 16:12 | Karma článku: 23.21 | Přečteno: 1454 | Diskuse

Ivana Lance

Prosím, taxi

Náš odlet z Cech do Ameriky byl stanoven na 12. 9. v 7:00 hodin ráno. S manželem jsme si šli brzy večer lehnout a nastavili si na třeti hodinu ráno budík. Náš taxikář brácha udělal totéž ve svém domově.

19.9.2017 v 19:40 | Karma článku: 21.13 | Přečteno: 1180 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Hana Bočková

Babí léto

" Rosa o pavučinu zazvonila. Usmál ses. Pěkné je to. Vášnivě jsem Tě políbila, netušíc, že přichází babí léto. "

18.10.2017 v 20:07 | Karma článku: 7.16 | Přečteno: 125 | Diskuse

Ivana Dianová

Nevolím

Nevolím, nevolila jsem a nikdy volit nehodlám. Jak by řekl můj otec: "A dyť je to furt do blba!" Což je...

17.10.2017 v 21:34 | Karma článku: 18.51 | Přečteno: 1000 | Diskuse

Hana Bočková

Malý fejeton pro pátek třináctého

...hlavou jí proběhla maminčina věta, kdy jako žákyně 2. A základní devítileté školy, začínala svou kariéru...

13.10.2017 v 13:10 | Karma článku: 15.35 | Přečteno: 510 | Diskuse

Daniela Bulířová

Nebojte se říct si o to, co chcete.

Někdy se můžeme cítit zranění. Smutní, uplakaní, nešťastní. Někdy se nám život pod rukama roztříští na milion kousků jako křišťálová sklenka nedopatřením shozená z okraje stolu.

12.10.2017 v 22:17 | Karma článku: 7.77 | Přečteno: 278 | Diskuse

Andrea Hynková

Kalhotky s ježečkama

V šest ráno mi to úplně nemyslí. Jak jinak si vysvětlit, že se po tmě v pouzdrové sukni snažím dostat do pozice bojovníka. Lem sukně mi leze někam pod prsa a jediné s čím jako bojovník zápasím je balanc.

12.10.2017 v 14:00 | Karma článku: 32.54 | Přečteno: 2207 | Diskuse
Počet článků 41 Celková karma 18.91 Průměrná čtenost 1214

Mam rada svoji rodinu, sveho manzela, ktery mi mnohokrat pomohl v nelehkych situacich. Rada se smeju, divam se na komedie a posloucham hudbu, Mam rada svoji praci, kde se denne setkavam s mnoha lidmi.

Listen to the wind,

IT TALKS.

Listen to the silence,

IT SPEAKS.

Listen to your heart,

IT KNOWS.

(Native American Proverb)

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.