Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Návštěva v našem domě

13. 11. 2017 18:31:29
Neptejte se mě, co všechno musí vydržet nebohý kocour, který nemá rád psy a miluje svůj klid a zaběhnutý řád. Asi by nám řekl: "Neotravujte s návštěvama. Dejte mi můj kočičí klid."

Včera k nám přjela kolegyně z práce. Před několika měsici jí zemřel pejsek, a tak k nám příšla s novým osmiměsíčním štěnětem, byl to kříženec bígla. Přivedla nám toho divocha ukázat a náš kocour byl znechucený, viděla jsem to na něm.

"Opravdu kvůli takovému pitomečkovi se musíte tak pitvořit?" a procházel se hrdě v uctivé vzdálenosti po bytě. Držel si odstup. Odhadl, že pejsek je moc velký na to, aby mu ukázal, co si myslí o takových štěkajících stvořeních.

"Nejdeš blíž, vidˇ, sráděro? Tedˇ se bojíš,co?" neodpustila jsem si poznamenat ke kocourovi. Ne, že bych kocoura nemilovala, ale to co nedávno předvedl, když nás přijel navštívit syn s rodinou..

.

Asi před měsícem si syn s rodinou pořídili dvouměsičního yorkshirka. Po týdnu k nám přijeli na návštěvu a že u nás zůstanou z pátku do soboty. Pejskovi přivezli hračky, postýlku, klec, kdyby náhodou musel zůstat v domě sám. Všechno vypadalo v pohodě, yorkshirek se s každým radostně vítal, jenom náš kocour byl studený jako kámen. S nikým se nepřátelil, s nikým nemluvil. Seděl a sledoval malého psíka, který odpovídal velikosti malých zajíčků, které náš kocour tak rád chytá. Viděla jsem do jeho černé kočičí duše. Asi se radoval, že jsme mu přivezli takovou "hračku" až domů. Nemusí za ní běhat po zahradě.

Pár hodin uběhlo a náš kocour, jindy ukecaný, na nikoho nepromluvil. Našlapoval tiše a kdybych ho nepozorovala, tak bych ani nevěděla, že je v baráku. Venku svítilo sluníčko, ale kocour byl s námi doma,

Všechno se točilo kolem malé, chlupaté kuličky. Snacha držela pejska v náruči, všude s ním chodila.

"Nelíbí se mi náš kocour. Podívejte se na něj," upozornˇovala jsem synovo rodinu. Kocour seděl jako vytesaný z kamene, ani se nepohnul, oči měl přivřené.

"Náš kocour je vrah, tedy lovec," opravila jsem se. "Velikost vašeho pejska odpovídá velikosti zajíčků, které nám nosí."

"Mami, ty vidíš všude nebezpečí," řekl mi syn. Vím, že nesnáší moje "katastrofické" scénáře.

"I náš kocour loví a yorkshirka se bojí. Pejsek mu vleze na záda a kocour se plazí po břiše a pejska vozí," vykreslila mi snacha idylku u nich doma.

Měli pravdu, dost časo vidím "trávu růst". Přestala jsem se zajímat. Po chvíli hrozný křík, kdo měl dvě nohy uháněl ke kuchynˇskému stolu. Odšoupaly se težké židle od stolu a zachranˇoval se pejsek z drápů kocoura.

Pejsek byl zachráněn a snacha ho prohlížela, jestli neutrpěl zranění. Naštěsti se nic nestalo, záchrana přišla dost rychle.

"Kocour byl daleko," vysvětlovala, proč pejska pustila na chvili proběhnout. Nepodcenˇujte kocoury.

"Takto se k návštěvám nechováme," zlobila jsem se na kocoura. "Návštěvy nenapadáme," vysvětlovala jsem mu. Asi se divil: "Ta chlupatá, kvíčící hračka nebyla pro mne?"

"To je drahej pejsek a není to pro tebe hračka k zardoušení."

Rozhodli jsme se, že nejlepší bude, když kocour půjde ven. Urazil se a ani na noc nepřišel domů. V těchto měsicích s námi někdy zůstává přes noc doma. Občas jsou studené noce. Zato pejsek se pěkně prospinkal ve své postýlce v pokoji s mým synem a jeho ženou.

V sobotu ráno se náš kocour normálně přišel najíst. Na příhodu jsme už zapomněli a mysleli si, že i kocour zapomněl. Najedl se a odešel zpátky ven. Dopoledne šel syn vyvenčit yorkshirka a najednou, kde se vzal tu se vzal, náš kocour. Stál mezi pejskem a mým synem. Yorkshirek se vylekal a utekl pod auto. Přesně tam, kde ho kocour chtěl mít, protože auto nejde odtáhnout jako to šlo se židlema. Pejsek uháněl z pod auta a zahučel pod druhé auto. Opět místo, kde je kocour jako doma. Syn křičel, pejsek knˇučel, kocour syčel. Drama. Naštěstí pod autem velký kocour neměl dost mista. Pejsek se dostal z pod auta a syn ho odchytl. Opět prohlídka, jestli pejsek není zraněný. Nebyl. Náš kocour ho jenom pořádně profackoval, aby si pamatoval, že na návštěvy, kde vládnou kocouři, se prostě nechodí.

Autor: Ivana Lance | pondělí 13.11.2017 18:31 | karma článku: 13.20 | přečteno: 362x

Další články blogera

Ivana Lance

Pracovní nabídka

Sestsettrojka zastavila před naším třináctiposchodˇovým věžákem. Dva muži v oblecích, kravatě a naleštěných polobotkách vystoupili z auta na naši pověstnou blátivou vozovku. Vyjeli do sedmého patra a zazvonili na zvonek.

21.11.2017 v 23:51 | Karma článku: 11.36 | Přečteno: 531 | Diskuse

Ivana Lance

Přeměna

Nového manžela Rona si pani Jana přivedla tehdy, když už byla její dcera Katka vdaná za mého nevlastního syna. Ron byl naprostým opakem temperamentního kubánce, který byl Katky táta.

20.11.2017 v 18:18 | Karma článku: 11.99 | Přečteno: 512 | Diskuse

Ivana Lance

Bydleni za socialismu, aneb děkuji tatinku.

Bylo mi něco přes dvacet, když se naše nová tříčlená rodina (syn, manžel a já) stěhovala do socialistického věžáku. Třináct pater a pět rodin na jednom patře.

15.11.2017 v 16:46 | Karma článku: 31.79 | Přečteno: 2309 | Diskuse

Ivana Lance

Hezké pokoukání

Asi bude pro každého překvapení, když napíšu blog o dvou filmech, které mě zaujaly natolik, že se o nich musím zmínit.

14.11.2017 v 16:43 | Karma článku: 5.00 | Přečteno: 467 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Bohunka Jakubcová

Jak se... odvážila a přišla tě zachránit

"Čekám tě." "Přijď, prosím." "Nenech mne prosit." "Potřebuji tě." "Miluji tě." "Chci tě." "Toužím po tobě." Další a další papírky v její schránce. Malé papírky, opálené ohněm, jak romantické. Začala uvažovat, že přijde.

22.11.2017 v 8:00 | Karma článku: 6.84 | Přečteno: 362 | Diskuse

Ivana Lance

Pracovní nabídka

Sestsettrojka zastavila před naším třináctiposchodˇovým věžákem. Dva muži v oblecích, kravatě a naleštěných polobotkách vystoupili z auta na naši pověstnou blátivou vozovku. Vyjeli do sedmého patra a zazvonili na zvonek.

21.11.2017 v 23:51 | Karma článku: 11.36 | Přečteno: 531 | Diskuse

Jitka Štanclová

Hurá na bráchu !

Bráním se dojetí, dneska už potřetí, na školní doby vzpomínám ...tak tuto písničku od Vaška Neckáře si dnes broukám už od rána. A přitom vzpomenu na bráchu.

21.11.2017 v 14:38 | Karma článku: 18.48 | Přečteno: 352 | Diskuse

Radka Svobodová

Být hodný se nevyplácí

Slovo „hodný“ už podle názvu napovídá, že se jedná o hodnotu člověka. Podle našich destruktivních vzorců, je člověk hoden lásky, chvály a uznání, jen za určitých podmínek.

21.11.2017 v 12:15 | Karma článku: 13.79 | Přečteno: 924 | Diskuse

Hanka Lukavská

O pejskovi, pacičce, slaboduchých výmluvách a statečném opraváři praček

Pravdivý příběh o ženě, které se rozbila pračka a o mužích, se kterými to musela řešit. Věnováno všem ženám, které by se v příběhu mohly poznat. A mužům, protože by ty poznané ženy mohli třeba pochopit.

21.11.2017 v 8:06 | Karma článku: 17.65 | Přečteno: 658 | Diskuse
Počet článků 47 Celková karma 17.32 Průměrná čtenost 1173

. Ráda se směju, divám se na komedie a poslouchám hudbu, Také mám ráda svoji práci, kde se denně setkávám s mnoha lidma. Jsem takový "upírek", lidé mi v práci dodávají energii.

 

Listen to the wind,

IT TALKS.

Listen to the silence,

IT SPEAKS.

Listen to your heart,

IT KNOWS.

(Native American Proverb)

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.