Sobota 4. dubna 2020, svátek má Ivana
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Sobota 4. dubna 2020 Ivana

Vykrmíme si kuřata na maso,

13. 02. 2020 0:20:44
rozhodli jsme se s manželem, když jsme se kolem roku 1990 odstěhovali do nedalekého městečka. Přišlo nám to jako dobrý nápad. Snad v každé chalupě měli lidé mrazák a na zahradě nějaké zvířectvo.

Nechala jsem se ukecat a manžel přivezl nejdříve mrazák a potom krásné kohoutky. Krmili jsme je a oni, jakmile nás viděli přicházet, už se k nám sbíhali. To bylo vždycky radosti a někteří kohoutkové se stali dokonce naši "mazlíčkové".

Jednoho dne se manžel na naši slepičí farmu zahleděl a oznámil mi:

"Už je budeme muset zabít."

Věděla jsem, že přijde ta chvíle a bála jsem se jí. Udělalo se mi zle při představě, že ta krásná malá kuřátka pobijeme. A to jsem si myslela jsem, že jsem dostatečně připravená z mládí. U šumavské babičky jsem byla zvyklá na "krvavý dvůr". Babička pleskala králíky za uši a s bráchou jsme museli asistovat při stahování i kuchání vnitřností. Naše babička podřezávala krky slepicím, kuřatům, husám i kachnám a říkávala nám:

"Vy byste se beze mne nenajedli. Zvířata by vám běhala po dvoře,"

A moje maminka odpovídala:

"Koupili bychom si maso v obchodě," byla také zbabělec, který se do hospodářství nehodil.

Byla jsem městské dítě s babičkou na vesnici. Na zabíjení zvířat jsem byla zvyklá. I když z dálky, nikdy jsem se jatek nezučastnila, ale nepamatuji si, že když přišel řezník zabít pašíka, že by se s ním rodina srdcervoucně loučila.

Byla jsem městské dítě, ale můj manžel byl kluk z vesnice, nějak jsem předpokládala, že se zabíjení kuřat ujme on. On si zase prý myslel, že bych jejich krčky mohla podřezat já. Trauma, kdy jsem litovala, že jsem se do něčeho takového mohla nechat ukecat.

Zabíjení jsme odložili o týden a potom o další týden.... až se manžel rozhodl, že nemůže riskovat, aby se mu v okolí mužství posmívali, doběhl do hospody se posilnit a vyrazil na nebohá kuřátka.

Myslela jsem si, že jako v dětství, někam se schovám, abych nemusela krvavé lázni přihlížet. Omyl. Manžel mi zmizet nedovolil. Nastoupila jsem s vařící vodou a ta teplá nebohá tělíčka jsem škubala a potom kuchala a vyjímala vnitřnosti. Rvala jsem u toho, jak já jsem u nich brečela. Každé kuřátko bylo vykoupeno slzama.

"Co řveš?" zeptal se mě manžel, když byl s vyvraždˇováním hotový a přišel se podívat, jak si vedu se škubáním.

"Je-mi-jich-líto," škytala jsem v pláči.

"Nejhorší bylo je zabít, tedˇ už mi to nevadí," sdělil mi.

"Já nemůžu, já nemůžu.... byli tak živí, tak krásní..." řvala jsem dál.

"Jdi od toho," řekl mi mrzutě a pokračoval tam, kde jsem přestala.

Kuřata jsme nacpali do mrazáku. Pokaždé, když jsme pekli naše kuře, tak manžel si liboval, jak jsme je pěkně vykrmili a mě se zvedal žaludek.

Bylo to poprvé a naposledy, kdy jsme chovali užitečné zvířectvo. Vím s určitosti, že kdybych to zvířátko nejdříve musela zabít, abych si ho potom mohla uvařit, tak bych určitě, ale určitě byla vegetarián.

Autor: Ivana Lance | čtvrtek 13.2.2020 0:20 | karma článku: 23.66 | přečteno: 952x

Další články blogera

Ivana Lance

Černý humor

Je to pouze anekdota, která se mi moc líbila. Naše generace si žila jako v bavlnce, a najednou stres, zákazy, nemocní, co bude? Nejenomže musíme měnit plány, ale bojíme se o lidi, které máme rádi, bojíme se o sebe.

27.3.2020 v 13:32 | Karma článku: 25.68 | Přečteno: 884 | Diskuse

Ivana Lance

Šiju, šiješ? Nešiju...

Nešiju, protože prvně a naposled jsem seděla u šicího stroje asi před čtyřiceti lety. Tehdy, ve dvaceti, jsem si myslela, že si na sebe ušiju slušivou blůzičku. V obchodech s konfekcí bylo koncem sedmdesátých let minulého stoleti

26.3.2020 v 14:15 | Karma článku: 16.91 | Přečteno: 598 | Diskuse

Ivana Lance

Plaquenil - naše naděje?

Lékařský časopis: Clinical Infections Disease 9. března letošního roku oznámil, že Plaquenil - značková verze chlorochinu - chloroquine, byl při laboratorních experimentech učinný při zabíjení koronavirů.

19.3.2020 v 19:27 | Karma článku: 11.69 | Přečteno: 917 | Diskuse

Ivana Lance

"Americe dominuje Cína,"

řekl Tucker Carlson na své show dne 17, března letošního roku. "Naši vůdci nás zaprodali. Nevěděli, co dělají? Bylo to horší, byli chamtiví. Hledali si krátkodobé výhody a bezpečnost Ameriky je nezajímala."

18.3.2020 v 17:55 | Karma článku: 16.81 | Přečteno: 516 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Viktorie Beso

Nezvaná návštěvnice, co leze nejen do ložnice

Taky k vám chodí? Roztahuje se u vás, jakoby jí tam všechno patřilo? Proradná kamarádka a věrná milenka. Nelze se jí zbavit, patříš jí a ona to dobře ví. Čím víc pláčeš, tím víc se ti směje.

2.4.2020 v 13:53 | Karma článku: 15.55 | Přečteno: 716 | Diskuse

Edna Nová

Hledání lásky v době morové

Jako poslušný občánek nikam nechodím. Ale žiji v éře věčného připojení, kdy mě mohou alespoň druzí obohacovat svými vzrušujícími životy. Výsledek bych nazvala: “Reality show E. Nové přináší příspěvek o hledání muže v době morové”.

2.4.2020 v 12:01 | Karma článku: 30.92 | Přečteno: 1126 | Diskuse

Ivana Klíma Šotnarová

Venkov je ráj...až na tu čistou špínu

Pupíkův venkovský domek mi učaroval hojností - plnou spižírnou, ledničkou a mražákem, než jsem šlápla na hrábě a do prvního slepičáku...(psal se únor př.k. – před koronavirem)

2.4.2020 v 8:22 | Karma článku: 9.42 | Přečteno: 353 | Diskuse

Jana Kozubíková

kOmický blog CLXXIII.

Funkční koupelna je pro pětičlennou rodinu poměrně zásadním předpokladem plynulého soužití. Každá žena to potvrdí a leckterý muž překvapeně zvedne obočí.

2.4.2020 v 6:21 | Karma článku: 9.35 | Přečteno: 228 | Diskuse

Bohunka Jakubcová

Sejdeme se v osm na "našem" místě...

Vzkázal mi, Lucius. Jenže, kde je to "naše" místo? Myslel v osm u rozžhaveného kotle u něj v práci, když jsem měla tu čest potopit hlavu hříšníkovi do vroucí smoly? Nebo na gauči?

2.4.2020 v 5:00 | Karma článku: 9.14 | Přečteno: 261 | Diskuse
Počet článků 194 Celková karma 21.56 Průměrná čtenost 1042

Listen to the wind,

IT TALKS.

Listen to the silence,

IT SPEAKS.

Listen to your heart,

IT KNOWS.

(Native American Proverb)

 

Najdete na iDNES.cz