Sobota 4. dubna 2020, svátek má Ivana
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Sobota 4. dubna 2020 Ivana

Šiju, šiješ? Nešiju...

26. 03. 2020 14:15:06
Nešiju, protože prvně a naposled jsem seděla u šicího stroje asi před čtyřiceti lety. Tehdy, ve dvaceti, jsem si myslela, že si na sebe ušiju slušivou blůzičku. V obchodech s konfekcí bylo koncem sedmdesátých let minulého stoleti

houbelec k sehnání. Zakoupila jsem si proto bavlněnou látku a hurá na blůzku. Nejdříve jsem si ji nastřihla, žádný nákres jsem nepotřebovala, byla jsem borec. Jen tak od oka jsem nastřihla látku a byla jsem překvapena, že výstřih budu mít až hluboko pod prsama. Na chvíli jsem váhala, jestli bych si tento hluboký výstřih neměla nechat. Nejenomže počasí bylo krásné, slunečné , ale já jsem v té době kojila syna. Chození s hlubokým výstřihem by bylo docela praktické, nemusela bych se stále vysvlékat a oblékat. Hluboký výstřih skoro až u pasu jsem i přes tyto kojící výhody zavrhla. Látkou jsem mrskla do kouta a stříhala jsem znova a opatrně. Výstřih nebyl tolik hluboký a těšila jsem se, až si sednu na chalupě u šumavské babičky k šicímu stroji a blůzičku si sešiji dohromady. Babiččin šicí stroj byl stařeček předválečný, ale byl to jediný šicí stroj v naší rodině.

V sobotu jsmme se přihrnuli na chalupu a já jsem pospíchala k šicímu stroji. Nejdříve jsem zklamaně zjistila, že u stroje potřebuji vyměnit bílou nit za černou. Babička měla ve stroji nataženou nitˇ bílou a ta by na moji halence přímo zářila.

Posadila jsem se radostně k šicímu stroji a zavolala jsem na babičku: "Babi, jak se tady přemění ta nitˇ?"

"Jaká nitˇ," nepochopila ihned šumavská babička, protože sedět u šicího stroje mě ještě nikdy neviděla. Našla mě po hlase a byla překvapena, ale vůbec ne radostně.

"Prosím tě, co tady chceš šít?" zeptala se tak trochu rozmrzele, že se chystám rozbít jejího starého dědečka předválečnýho.

"Blůzu," mávala jsem hrdě nastříhanou látkou.

Asi předpokládala, že začnu polšátem nebo něčím podobným, ale já jsem se ihned vydala na dráhu disájnerky. Podívala se na můj nástřih a bylo ji všechno jasné. Pochopila to, co já jsem ještě neviděla, že ze mne nikdy žádná švadlena nebude, natož disajnérka. Moje babička si stříhala a šila sama na sebe, byla samouk, pro nikoho nešila, protože se neodvažovala, ale můj výtvor ji naprosto uzemnil.

"Měníme nítě, šiju blůzu," elán se ze mne jenom sršel. A čím víc já jsem byla plna elánu, tím víc moje babička byla nedůvěřivá.

"Jdi od toho, vždyTˇ ani nevíš, jak se s mašinou zachází. To je ještě stará mašina, po mamince a ty mi ji rozbiješ a já už na ni nikdy nic neušiju,"naříkala šumavská babička neštˇastně.

Milovala a opatrovala si svůj šicí stroj víc než vztah s vnučkou, tedy se mnou.

Zvedla jsem se rozmrzele, protože jsem viděla, že se moje blůzka v modní doplněk nepromění. Babička měnila nitˇ v šicím stroji a moje maminka na mě nenápadně mávala z kuchyně:

"Pojdˇ sem," kývala na mě. Vydala jsem se za ní do kuchyně. "Domluvím to s paní Fridrichovou, ona ti něco ušije a bude to pěkný, ne jako tenhle hadr," ukázala maminka opovržlivě na můj výtvor, který jsem držela v ruce. Moje první a poslední umělecké dílko.

"Podívej, babi tě k šicímu stroji nepustí, ani mě k němu nikdy nepustila. Bojí se, aby ho nikdo nerozbil, Je to jediná věc, o kterou se tolik bojí, a tak k němu chodit nebudeme,"

"Koupím si nový šicí stroj," byla jsem rozhodnuta vydat se dráhou švadleny.

"Ještě si to rozmysli, zaběhneme k paní Fridrichové," přesvědčiovala mě maminka.

Můj první disájnový pokus o halenku nevyšel, a tím skončila moje energie naučit se šít. U šicího stroje jsem tedy ve svém životě seděla přibližně pět minut a bylo to prvně a naposledy.

Šiju, šiješ, nešiju. Moje snacha má doma spoustu šicích, entlovacích a vyšívacích strojů, takže mi ušila tři roušky, špatně se v nich dýchá, nemůžu už tolik kecat, jak jsem byla zvyklá, a tak ponejvíc sedím doma. Sedím doma a čekám...

Jednou to pomine?

Autor: Ivana Lance | čtvrtek 26.3.2020 14:15 | karma článku: 16.91 | přečteno: 598x

Další články blogera

Ivana Lance

Černý humor

Je to pouze anekdota, která se mi moc líbila. Naše generace si žila jako v bavlnce, a najednou stres, zákazy, nemocní, co bude? Nejenomže musíme měnit plány, ale bojíme se o lidi, které máme rádi, bojíme se o sebe.

27.3.2020 v 13:32 | Karma článku: 25.68 | Přečteno: 884 | Diskuse

Ivana Lance

Plaquenil - naše naděje?

Lékařský časopis: Clinical Infections Disease 9. března letošního roku oznámil, že Plaquenil - značková verze chlorochinu - chloroquine, byl při laboratorních experimentech učinný při zabíjení koronavirů.

19.3.2020 v 19:27 | Karma článku: 11.69 | Přečteno: 917 | Diskuse

Ivana Lance

"Americe dominuje Cína,"

řekl Tucker Carlson na své show dne 17, března letošního roku. "Naši vůdci nás zaprodali. Nevěděli, co dělají? Bylo to horší, byli chamtiví. Hledali si krátkodobé výhody a bezpečnost Ameriky je nezajímala."

18.3.2020 v 17:55 | Karma článku: 16.81 | Přečteno: 516 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Viktorie Beso

Nezvaná návštěvnice, co leze nejen do ložnice

Taky k vám chodí? Roztahuje se u vás, jakoby jí tam všechno patřilo? Proradná kamarádka a věrná milenka. Nelze se jí zbavit, patříš jí a ona to dobře ví. Čím víc pláčeš, tím víc se ti směje.

2.4.2020 v 13:53 | Karma článku: 15.55 | Přečteno: 716 | Diskuse

Edna Nová

Hledání lásky v době morové

Jako poslušný občánek nikam nechodím. Ale žiji v éře věčného připojení, kdy mě mohou alespoň druzí obohacovat svými vzrušujícími životy. Výsledek bych nazvala: “Reality show E. Nové přináší příspěvek o hledání muže v době morové”.

2.4.2020 v 12:01 | Karma článku: 30.92 | Přečteno: 1126 | Diskuse

Ivana Klíma Šotnarová

Venkov je ráj...až na tu čistou špínu

Pupíkův venkovský domek mi učaroval hojností - plnou spižírnou, ledničkou a mražákem, než jsem šlápla na hrábě a do prvního slepičáku...(psal se únor př.k. – před koronavirem)

2.4.2020 v 8:22 | Karma článku: 9.42 | Přečteno: 353 | Diskuse

Jana Kozubíková

kOmický blog CLXXIII.

Funkční koupelna je pro pětičlennou rodinu poměrně zásadním předpokladem plynulého soužití. Každá žena to potvrdí a leckterý muž překvapeně zvedne obočí.

2.4.2020 v 6:21 | Karma článku: 9.35 | Přečteno: 228 | Diskuse

Bohunka Jakubcová

Sejdeme se v osm na "našem" místě...

Vzkázal mi, Lucius. Jenže, kde je to "naše" místo? Myslel v osm u rozžhaveného kotle u něj v práci, když jsem měla tu čest potopit hlavu hříšníkovi do vroucí smoly? Nebo na gauči?

2.4.2020 v 5:00 | Karma článku: 9.14 | Přečteno: 261 | Diskuse
Počet článků 194 Celková karma 21.56 Průměrná čtenost 1042

Listen to the wind,

IT TALKS.

Listen to the silence,

IT SPEAKS.

Listen to your heart,

IT KNOWS.

(Native American Proverb)

 

Najdete na iDNES.cz