Proč na kondom nedošlo?

Přibližně hodinku před koncem pracovní doby se ozval telefon. Volal ON. Byl doma. Venku lilo jako z konve. "Přijdˇ, podíváme se na film. Poslechneme si hudbu," lákal mě do bytu.

Setkala jsem se s ním pouze čtyřikrát a žádné naše rande se neuskutečnilo u něj doma.

"Fajn, přijdu," slíbila jsem mu. "Neměla bych cestou koupit brambůrky, abych nepřišla s prázdnou?" zeptala jsem se kolegynˇ, které náš rozhovor vyslechly, i kdyby nechtěly, kancelářička byla malinká.

"Cestou si kup raději kondom," utˇala moje nadšení kolegyˇnka Jana. Zalapala jsem po vzduchu a ona využila mého překvapení a pokračovala: "Dočetla jsem se, že rozvedení lidé, kteří se opět chtěji seznámit, tak mívaji s.x daleko rychleji, než..."

"Nejdu tam kvůli se.u," ohradila jsem se.

"Vím to, a proto ti říkám: kup si kondom, atˇ se ochráníš..."

"Před rokem jsem měla hystere.."

"Nemyslím ochranu před těhotenstvím. Neznáš ho a nevíš s kým byl před tebou," řekla Jana věcně.

Nálada mi spadla na bod mrazu.

"Potěšila jsi mě," řekla jsem ironicky. "A vůbec se mi nikam nechce," dodala jsem. 

"Neznám ho. Neodsuzuju ho ani tebe, jste rozvedeni. Je to jenom na vás, jestli se spolu vyspíte na páté schůzce a nebo na patnácté." usmívala se přátelsky, zlobit jsem se na ni nemohla.

"Jana má pravdu, kup si kondom." pridala se i druhá kolegyˇnka.

´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´

Cestou k jeho bytu jsem se zastavila v obchůdku. Do košíku jsem si dala dvoje brambůrky a u kasy jsem prodavačku požádala:

"Jeden kondom, prosím." a tvářila jsem důležitě, jako kdyby nic.

"Jaký chcete?" zeptala se prodavačka.

Naštěstí sáhla pod pult a vyložila barevné čtverečky na pult. Rychle jsem po jednom kondomu v obalu sáhla a zboží ještě rychleji zaplatila, abych co nejdříve z obchodu zmizela.

V dešti jsem dorazila k baráku, kde ON bydlel. Bylo to 13. patro, což mi vyrazilo dech. Určitě jsem mu neřekla, že mám klaustrofobii a do toho malinkatého výtahu nevlezu. Nejdříve jsem se snažila třináct pater vyjít pěšky, ale už ve čtvrtém patře jsem to vzdala. Ještě ráda jsem vlezla do výtahu a nechala jsem se pohupovat a říkala si: utrhne se se mnou nebo neutrhne?

Výtah se neutrhl a ve trináctém patře už na mě čekal ON. V předsíni jsem si odložila mokrý deštník a zaplula za ním do obýváku. Poslouchali jsme tichou hudbu od Enyi, chroupali brambůrky, pila jsem džus a povídali si. Naši idylku  začalo narušovat "škrundání" v mém žaludku. Nejdříve občas, myslela jsem si, že to přejde, ale potom jsem si vzpomněla, co jsem měla k obědu. Ten den, kdy jsem nepředpokládala, že bych mohla mít s někým schůzku, jsem si dala: čočku. Od operace, kterou jsem měla před rokem a doktoři mi zahýbali se střevama, jsem nesnášela jakékoliv luštěniny. Po roce jsem si opět zkusila dát svoje zamilované jídlo: čočku. Ne, ještě luštěniny jíst nemůžu, věděla jsem s určitosti, když jsem s ním seděla v obýváku a "škrundání" se ozývalo už i v břiše.

Snažila jsem se poslouhat Enyu a stále předstírala, že se nic neděje. Ve skutečnosti jsem  panikařila, hodiny ukazovaly 4:30 odpoledne a i kdybych nyní vystartovala a utíkala na tramvaj a jela domů, tak dříve jak za hodinu doma nebudu. Nedá se nic dělat...

Omluvila jsem se, vstala jsem z gauče, zavřela jsem za sebou pečlivě dveře od obýváku a zmizela v typickém panelákovém umakartovém WC. Jedny dveře v chodbě, druhé vedly do koupelny a z koupelny se prošlo do kuchyně. 

Břicho přidávalo na hlasitosti a já jsem stále přemýšlela, jak tiše, tichounce...

...byla to rána, až se umakartové jádro zatřáslo i v přízemi.

Studem bych se propadla. Utekla bych, kdybych si kabelku a svetr nenechala v obýváku. S bolesti v břiše mi byla kabelka i svetr ukradený. Ale tedˇ, co bych za to dala, kdybych věci měla sebou. Vyklouzla bych z vchodových dveří, zmizela a už se nikdy neukázala.

Seděla jsem v koupelně na vaně a odhodlávala jsem se jít zpátky do obýváku. Nebyla jsem schopna se pohnout, řvala bych studem. Uplynulo snad deset minut, než jsem otevřela dveře od obýváku. Asi si myslel, že jsem se po takovém "výstřelu! musela celá osprchovat, že jsem se tak dlouho nevracela.

Způsobně jsem se posadila na gauč, ale nálada vázla. Nevím, jestli i z jeho strany, ale já bych se raději neviděla. Bála jsem se napít i džusu. Po půlhodince jsem se zvedla, že už musím jít. Nezdržoval mě.

´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´

Druhý den v práci kolegyně byly zvědavé: "Jaké bylo rande"

"Kondom jsem nepotřebovala, ale toaletní papír jsem si měla přinést." řekla jsem jim.

Moje ostuda jim byla k smíchu. R´ehtaly se a řehtaly.