"Ani v Americe nelítají pečení holubi do huby," toto oznamuje moje kamarádka v Cechách svým kamarádům a příbuzným - důchodcům, kteří si povzdechnou a řeknou slova, ve kterých se nechá vyčíst závist.
"Jo, ty jsi za vodou,"
Kamarádka jim dá rychlou odpovedˇ: "Nebudˇ línej. Zvedni zadek a jdi do práce .Mám také důchod a k tomu pracuju někdy i šest dní v týdnu."
Američané jsou hrdi, když se k něčemu dopracovali a překonali různé překážky. Sedí na ně: není ostuda upadnout, ale je ostuda zůstat ležet. Proto tleskají jakémukoliv uspěchu, protože ví, jak je někdy těžké vstát a začít znova.
Zivot v Americe je uplně jiný, než můžete vidět v Hollywoodských filmech a ten, kdo je odkrmený filmama a přijede do Ameriky, je totálně zklamaný. Tak jako byl Amado. Malý mužík z Filipín. Dostal se do Ameriky v podstatě omylem. Viděl Hollywoodské filmy, a jak mi přiznal, myslel si, že američané prostě nepracují.
"Kdo by všechny ty věci dělal. Všude se potřebují malíři, lakýrnici, prodavači, řidiči kamionů..." nechápala jsem myšlenku o nepracujících američanech. "Já nevím, prostě jsem si myslel, že v Americe se nepracuje," pokrčil rameny. Asi ani on sám nedokáže na takovou pitomost odpovědět, natož ji obhájit.
Amado se dostal do Ameriky omylem. Byl rozvedený se dvěma dětma a pracoval na Filipínách u policie. Jednoho dne přiletěla Filipínka Gia, která mnoho a mnoho let žila v Americe. V té době byla dlouho rozvedená a sama se synem, který měl po prázdninách začít studoval první rok medicíny. Měla na Filipínách dovolenou a na té se, jak víme, občas utrácí více peněz, nehledě na to, že kurz dolaru ku Filipínskému Peso byl výhodný. V dnešní době je to dolar ku 52.03, před asi osmi lety byl kurz určitě ještě výhodnější. Gia na Filipínách vypadala jako bohatá Američanka, a ne jako ženská, která pracuje osm hodin denně a snaží se udržet syna na studiích.
Amado a Gia se na Filipínách vzali, ale odletět spolu do Ameriky nemohli. Amado čekal a žil rok na Filipínách, imigrační mu nedovolilo přicestovat, dokud nebyly vyřízené všechny papíry. V té době jsem neznala Amado, ale pouze Giu. Vyprávěla o nesnadném papírování a do telefonu plačícím Amadovi. Brečel často, chtěl žít s Giou v Americe.
Rok uběhl a konečně přišel den "D" a Amado přiletěl do vysněné Ameriky. Hodně rychle vystřízlivěl ze svého snu a zjistil, že všude chleba o dvou kůrkách. Jednak neuměl anglicky, a pracovat přece musel, vždyˇt i Gia a její syn také pracovali. Pro Amado hledání práce nebylo lehké, neuměl anglicky a bez znalosti angličtiny jakou práci asi tak mohl najít? Fyzická a těžká práce vzrůstově malého Amada ničila, nehledě na to, že byl z Filipín zvyklý na určitý společenský status. V Americe se cítil podřadný. Litoval, že se nechal zlákat do "nepracující" Ameriky? Nevím, ale s Giou hned na začátku jejich vysněného manželství měli občasné neshody.
"Jako policajt jsem měl bílou uniformu, jezdil na motorce a nikdy jsem nepracoval fyzicky. Měl jsem zajištěný důchod a velice dobré zdravotní pojištění," říkal mi lítostivě, protože cítil, že ho Amerika zradila. Možná že Gia mu jenom neřekla celou pravdu a nevyvracela mu americké sny.
Amado si dost rychle, po příletu do Ameriky, hledal k prvnímu zaměstnání ještě zaměstnání druhé. Dokud Gii syn nedostudoval měl dvě zaměstnání. Dneska už je Gii syn doktor, a Amado má zaměstnání pouze jedno. Stále špatně mluví anglicky, ale vypráví mi, že budou v Americe pracovat ještě několik let a potom se odstěhují na Filipíny, kde si budou z našetřených peněz užívat důchodu.
Gii se raději neptám, stále se směje a stejně by mi neodpověděla. Ona o svých snech nemluví a já nechci prozradit Amadovo sen o důchodu. Mám však takový dojem, že ho Gia opět "trikne". Tolik let žije v Americe, kde je i její dostudovaný syn, ke kterému měla vždycky velice blízko.
Amado je hodný a upřímný člověk, a tak je mi ho občas líto. Sen o Americe mu moc nevyšel, tak snad mu vyjde ten sen o důchodu.
V Americe musíte mít ostré lokty, ale ne zase tak ostré, abyste s nima zranili okolí, protože v tomto případě, byste si nepomohli. Musí být tak akorát ostré, aby okolí o vás vědělo, že se nedáte. V Americe musíte umět, pokud vás vyhodí dveřma, vlézt zpátky oknem. Ale opět tak, aby na vás nezavolali policii, ale aby vám byli schopni věnovat pozornost.
Ten, kdo nepoznal Ameriku, kde se nechá dostat zrovna tak rychle dolů jako nahoru, kdo se nemusel postavit na vlastní nohy a snažit se přežít, když okolo není rodina ani kamarádi z dětství. Když okolo není nikdo, kdo by vás mohl podržet, tak nepoznal Ameriku.