Vykrmíme si kuřata na maso,
Nechala jsem se ukecat a manžel přivezl nejdříve mrazák a potom krásné kohoutky. Krmili jsme je a oni, jakmile nás viděli přicházet, už se k nám sbíhali. To bylo vždycky radosti a někteří kohoutkové se stali dokonce naši "mazlíčkové".
Jednoho dne se manžel na naši slepičí farmu zahleděl a oznámil mi:
"Už je budeme muset zabít."
Věděla jsem, že přijde ta chvíle a bála jsem se jí. Udělalo se mi zle při představě, že ta krásná malá kuřátka pobijeme. A to jsem si myslela jsem, že jsem dostatečně připravená z mládí. U šumavské babičky jsem byla zvyklá na "krvavý dvůr". Babička pleskala králíky za uši a s bráchou jsme museli asistovat při stahování i kuchání vnitřností. Naše babička podřezávala krky slepicím, kuřatům, husám i kachnám a říkávala nám:
"Vy byste se beze mne nenajedli. Zvířata by vám běhala po dvoře,"
A moje maminka odpovídala:
"Koupili bychom si maso v obchodě," byla také zbabělec, který se do hospodářství nehodil.
Byla jsem městské dítě s babičkou na vesnici. Na zabíjení zvířat jsem byla zvyklá. I když z dálky, nikdy jsem se jatek nezučastnila, ale nepamatuji si, že když přišel řezník zabít pašíka, že by se s ním rodina srdcervoucně loučila.
Byla jsem městské dítě, ale můj manžel byl kluk z vesnice, nějak jsem předpokládala, že se zabíjení kuřat ujme on. On si zase prý myslel, že bych jejich krčky mohla podřezat já. Trauma, kdy jsem litovala, že jsem se do něčeho takového mohla nechat ukecat.
Zabíjení jsme odložili o týden a potom o další týden.... až se manžel rozhodl, že nemůže riskovat, aby se mu v okolí mužství posmívali, doběhl do hospody se posilnit a vyrazil na nebohá kuřátka.
Myslela jsem si, že jako v dětství, někam se schovám, abych nemusela krvavé lázni přihlížet. Omyl. Manžel mi zmizet nedovolil. Nastoupila jsem s vařící vodou a ta teplá nebohá tělíčka jsem škubala a potom kuchala a vyjímala vnitřnosti. Rvala jsem u toho, jak já jsem u nich brečela. Každé kuřátko bylo vykoupeno slzama.
"Co řveš?" zeptal se mě manžel, když byl s vyvraždˇováním hotový a přišel se podívat, jak si vedu se škubáním.
"Je-mi-jich-líto," škytala jsem v pláči.
"Nejhorší bylo je zabít, tedˇ už mi to nevadí," sdělil mi.
"Já nemůžu, já nemůžu.... byli tak živí, tak krásní..." řvala jsem dál.
"Jdi od toho," řekl mi mrzutě a pokračoval tam, kde jsem přestala.
Kuřata jsme nacpali do mrazáku. Pokaždé, když jsme pekli naše kuře, tak manžel si liboval, jak jsme je pěkně vykrmili a mě se zvedal žaludek.
Bylo to poprvé a naposledy, kdy jsme chovali užitečné zvířectvo. Vím s určitosti, že kdybych to zvířátko nejdříve musela zabít, abych si ho potom mohla uvařit, tak bych určitě, ale určitě byla vegetarián.
Ivana Lance
USA Georgia vs. Česká Republika
Záleží na tom, jestli jste fanoušcci amerického sladkého a studeného čaje nebo českého piva. Po čem raději sáhnete vy?
Ivana Lance
Hašteření s učitelem, aneb náš teenager.
Také máte doma svého teenagera? S manželem si ji občas půjčujeme od syna a snachy. Většinou ji vyzvedáváme ze školy. Zdá se, že jsme se po čase stali skutečnými experty v navigaci kolem její nové střední školy.
Ivana Lance
Zachráněná?
V pátek odpoledne jsem se velkými prostornými dveřmi vynořila z obchodu. Bylo po třetí hodině a já jsem s ulevou opouštěla pracovní ruch. S radostí jsem vykročila do slunečného odpoledne. Práce je sice fajn,
Ivana Lance
Láska je jako duha
Láska má více barev než duha. Od něžného růžového šimrání až po vášnivou červeň, od klidné modré důvěry až po žluté štěstí.
Ivana Lance
Předstírám, že jsem: Sibyla.
Nik se vrátil se z kasina nad ránem, ulehl do postele a okamžitě usnul. Přestože jsem byla vzhůru, odolávala jsem pokušení vylézat z postele ve čtyři ráno. Musela jsem si ale na chvíli zdřímnout,
Ivana Lance
Když k nám přiletělo UFO
Včera večer jsem se s manželem připravovali do postele. On usnul hned, já se ještě chvíli převalovala ze strany na stranu.
Ivana Lance
Síla hypertenze, aneb pátý den v Gulfportu
Kasina mě nenadchla, takže co s tím? Ze švagrova nápadu, že náš předposlední den strávíme na jeho osmisedadlovém motorovém člunu, se mi udělalo špatně. Ale co jsem měla dělat?
Ivana Lance
Čtvrtý den v Gulfportu
Až s prvními slunečními paprsky jsem se odvážila otočit v posteli a pohlédnout vedle sebe. Ujistila jsem se, že jsem v noci měla halucinace. Můj první manžel se ani zázrakem nepřenesl přes oceán do Ameriky, aby si ke mně lehl,
Ivana Lance
Host v posteli
Zdálo se mi, že jsem v Gulfportu strávila celou věčnost, ačkoliv jsme tam byli s Nikem teprve třetí den. Právě toho dne jsem se rozhodla mu sdělit, že kasino není pro mě to pravé ořechové,
Ivana Lance
O telefonování
Telefon, ten malý zázrak, který nám otevřel cestu ke komunikaci na velké vzdálenosti. V dětství jsem byla tímto přístrojem fascinována, bylo to takové magické spojení s tajemným světem za zdmi domu. Jako dítě jsem nechápala,
Ivana Lance
Hypochondr na cestách, aneb Gulfport podruhé
V roce 2004 jsem se na pobyt v Gulfportu psychicky i fyzicky připravila. Odjížděli jsme z domova, a já jsem si na cestu přibalila pozitivní myšlení, žádné obavy jsem si nepřipouštěla.
Ivana Lance
Bojím se strašidel, aneb první návštěva Gulfportu.
Celé to začalo ve městě Biloxi, které je hazardním rájem ve státě Mississippi. Toto město jsem neměla ráda předtím, než jsem tam poprvé vkročila. Nikdy jsem neměla touhu ho navštívit.
Ivana Lance
Moonshine, aneb Ohnivá Voda
Prošvihli jste podzimní významnou událost v Georgii? To je fakt škoda! Tento festival nese jméno: Moonshine, a je to alkoholový festival bez alkoholu, protože v žádném stánku si tam alkohol nekoupíte.
Ivana Lance
Proč dostala vnučka zákaz letět s námi do Čech
Všechno to začalo tím, že vnučka měla “early release”, to znamená, že všechny děti se musely vyzvednout ze školy v určitém čase.
Ivana Lance
Čas na rozmyšlenou
Vendy se kdysi jmenovala Vendula a až do svých 45 let proplouvala životem v Čechách. Nebylo na ní nic vyjímečného až na kaskádu dlouhých světlých vlasů a dlouhých záviděníhodných nohou, jakoby stvořených k tomu,
Ivana Lance
Jak se rodí psychopatka
Potichu jsem se zvedla z postele a krůček za krůčkem jsem se vydala ke dveřím. Snažila jsem se, aby pode mnou nevrzala podlaha, pokud byl někdo v kuchyni, nemohl mě slyšet.
Ivana Lance
Modlitba
"Každá válka je projevem selhání lidského rozumu. Začala vždy proto, že se lidé nedokázali dohodnout o hodnotách, které byly předmětem sporu, proto sáhli k fyzickému násilí." Citace z knihy: "Válka" od Oskara Krejčího.
Ivana Lance
Cesta na chatu
V osudný den, kdy jsem se měla vydat na velkolepou cestu na Jirkovu narozeninovou oslavu zastrčenou v malé chatce hluboko v lesích, přede mnou stál nelehký ukol, dopravit se tam.
Ivana Lance
Třešnička na dortu
Byl to milostný příběh, který by rozvedený Jirka nejraději uložil do šuplíku a nikdy ho nevyprávěl. Ale já vám o tomto příběhu velké lásky ráda povyprávím.
Ivana Lance
Vítejte ve státě Georgia
Určitě všichni víte, že stát Georgia se nevyslovuje tak, jak se píše, ale vyslovuje se hezky: džo:dža, ano to je náš stát: džo:dža. Ale co určitě nevíte je, že i hlavní město v Georgii, Atlanta, se může vyslovovat trochu jinak.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 394
- Celková karma 21,99
- Průměrná čtenost 958x
IT TALKS.
Listen to the silence,
IT SPEAKS.
Listen to your heart,
IT KNOWS.
(Native American Proverb)