Vrah, aneb jak jsem dostala za uši.
že tentokrát se s ním už opravdu rozejde. Den blbec a ona trvala na tom, že tentokrát spolu jdeme na večeři, protože chce se mnou mluvit...
Nechala jsem se ukecat, v době socialismu nebylo tolik míst, kam by se nechalo zajít a v klidu pokecat. Hospody čtvrté skupiny, ty jsme ihned vyloučily, další přicházely v uvahu restaurace, kde na stolech byl bílý a neposkrvněný ubrus a všechno tam bylo předražené a nebo zapadnout do nějakého baru, kde je i za bílého dne šero a kde se nechá objednat něco k jídlu.
Den blbec pokračoval i pro mne. Po večeři a po chvíli, kdy jsem si myslela, že naši společnost rozpustíme a já půjdu domů k rodině, moje dvacetiletá kolegyně si po večeři dala pár skleniček vína a vůbec neměla náladu se se mnou rozejít. Také neměla náladu truchlit a rozhodla se bavit, a proto se z ničeho nic u našeho stolu objevil mladík, kterého sebrala cestou na toaletu.
"Že ti nebude vadit, když si k nám přisedne," a postrčila ho na židli k našemu stolu.
"Tvoje kolegyně se na mne mračí," dobíral si mne mladík. "Asi bych měl odejít. Nelíbím se jí."
"Líbíš se jí," přesvědčovala ho kolegyně a otočila se ke mne: "Řekni mu, že se ti líbí," poprosila mne.
"Nic proti vám nemám," souhlasila jsem, protože jsem zadoufala, že nyní bych mohla z tohoto prostředí vypadnout.
Kolegyně vyprskla smíchy: "Ona ti vyká, tykej mu, on je náš kamarád."
Vstala jsem, že se rozloučím, ale chytla mne za ruku.
"Ne, nemůžeš odejít a nechat mne tady s neznámým mužem," táhla mne zpátky na židli.
Tak jsem se těšila, že on bude moje propustka z tohoto baru, ale mýlila jsem se. Kolegyně se dobře bavila, ale já už vůbec ne. Mladík se mi nelíbil a on to cítil. Říkám mladík, ale on mohl být v mém věku, něco málo přes pětadvacet let.
Pokračovali jsme v zábavě, všichni jsme si tykali, a v půl desáté nám zaměstnanci v baru dávali najevo, že se bude zavírat a že už nenalévají. Kolegyně byla stále dobře naladěna a nechtěla se smířit s tím, že by se naše parta měla rozejít. S mladíkem flirtovala a on s ní, byla jsem jako páté kolo u vozu, a proto, když navrl, že s "dobře" načatým večerem můžeme pokračovat u něj doma, jsem předpokládala, že nyní je čas "vyklouznout" a vytratit se.
Omyl, kolegyně se do mne na cestě z baru zaklesla, nedokázala jsem se zbavit jejího těsného sevření a vytratit se.
"Nemůžeš mne tam nechat jít samotnou," držela se mne jako klíště.
"Zavolám ti taxíka, až se rozhodneš jít domů," odpověděl mladík na moji výmluvu, že později budu těžko chytat tramvaj.
Všechny moje výmluvy a námitky byly ihned rozmetány a z pevného sevření nebylo uniku. Šla jsem k němu do bytu jako na popravu, ale neznámý mladík zářil a hostil nás. Konečně se i on mohl napít, protože nás přivezl autem.
Jejich flirtování mne opravdu nebavilo, i když se opravdu k ničemu jinému neschylovalo, než ke slovíčkaření. Zvedla jsem se z křesla v obýváku, kde jsme seděli a odešla jsem do kuchyně, natočit si sklenici vody. Přemýšlela jsem, jestli jsem tam už dostatečně dlouho a mohla bych požádat o to taxi, když jsem za sebou zaslechla kroky. Otočila jsem se.
Mladík! Překvapil mne, nechápala jsem proč za mnou přišel do kuchyně.
"Udělala jsi chybu," zašeptal hlasem, ze kterého mi až v páteři zamrazilo.
"Zavolej mi taxi, už musím odjet," pohlédla jsem na hodinky na svém zápěstí, ale on opět zašeptal:
"Udělala jsi chybu, že jsi odešla z obýváku. Dala jsi mi dost času zabít tvoji kamarádku a tedˇ by jsi byla na řadě ty," zasmál se a dodal: "kdybych byl vrah."
Z toho, jak mluvil, mne přimrzly nohy k podlaze. Chvíli jsem nebyla schopna se pohnout.
"Nikdy neopouštěj svoji kamarádku, pokud jdete do cizího bytu, nerozdělujte se," dával mi rady pro příště, ale já jsem věděla, že už žádné příště s moji kolegyní nebude.
"Kdo jsi?" zeptala jsem se ho.
"Pracuju u kriminálky," odpověděl a šli jsme spolu vzbudit kolegyni, která v obýváku usnula na pohovce.
"Co tam děláš?" zajímalo mne.
"Vrátného," zasmál se, možná, že byl o něco starší než vypadal.
Možná, že nepracoval u kriminálky a byl normální psychopat, který se tentokrát rozhodl nás nezabít, nevím, ale určitě nám zavolal taxi a s kolegyní jsme odjeli v pořádku domů.
Ivana Lance
USA Georgia vs. Česká Republika
Záleží na tom, jestli jste fanoušcci amerického sladkého a studeného čaje nebo českého piva. Po čem raději sáhnete vy?
Ivana Lance
Hašteření s učitelem, aneb náš teenager.
Také máte doma svého teenagera? S manželem si ji občas půjčujeme od syna a snachy. Většinou ji vyzvedáváme ze školy. Zdá se, že jsme se po čase stali skutečnými experty v navigaci kolem její nové střední školy.
Ivana Lance
Zachráněná?
V pátek odpoledne jsem se velkými prostornými dveřmi vynořila z obchodu. Bylo po třetí hodině a já jsem s ulevou opouštěla pracovní ruch. S radostí jsem vykročila do slunečného odpoledne. Práce je sice fajn,
Ivana Lance
Láska je jako duha
Láska má více barev než duha. Od něžného růžového šimrání až po vášnivou červeň, od klidné modré důvěry až po žluté štěstí.
Ivana Lance
Předstírám, že jsem: Sibyla.
Nik se vrátil se z kasina nad ránem, ulehl do postele a okamžitě usnul. Přestože jsem byla vzhůru, odolávala jsem pokušení vylézat z postele ve čtyři ráno. Musela jsem si ale na chvíli zdřímnout,
Ivana Lance
Když k nám přiletělo UFO
Včera večer jsem se s manželem připravovali do postele. On usnul hned, já se ještě chvíli převalovala ze strany na stranu.
Ivana Lance
Síla hypertenze, aneb pátý den v Gulfportu
Kasina mě nenadchla, takže co s tím? Ze švagrova nápadu, že náš předposlední den strávíme na jeho osmisedadlovém motorovém člunu, se mi udělalo špatně. Ale co jsem měla dělat?
Ivana Lance
Čtvrtý den v Gulfportu
Až s prvními slunečními paprsky jsem se odvážila otočit v posteli a pohlédnout vedle sebe. Ujistila jsem se, že jsem v noci měla halucinace. Můj první manžel se ani zázrakem nepřenesl přes oceán do Ameriky, aby si ke mně lehl,
Ivana Lance
Host v posteli
Zdálo se mi, že jsem v Gulfportu strávila celou věčnost, ačkoliv jsme tam byli s Nikem teprve třetí den. Právě toho dne jsem se rozhodla mu sdělit, že kasino není pro mě to pravé ořechové,
Ivana Lance
O telefonování
Telefon, ten malý zázrak, který nám otevřel cestu ke komunikaci na velké vzdálenosti. V dětství jsem byla tímto přístrojem fascinována, bylo to takové magické spojení s tajemným světem za zdmi domu. Jako dítě jsem nechápala,
Ivana Lance
Hypochondr na cestách, aneb Gulfport podruhé
V roce 2004 jsem se na pobyt v Gulfportu psychicky i fyzicky připravila. Odjížděli jsme z domova, a já jsem si na cestu přibalila pozitivní myšlení, žádné obavy jsem si nepřipouštěla.
Ivana Lance
Bojím se strašidel, aneb první návštěva Gulfportu.
Celé to začalo ve městě Biloxi, které je hazardním rájem ve státě Mississippi. Toto město jsem neměla ráda předtím, než jsem tam poprvé vkročila. Nikdy jsem neměla touhu ho navštívit.
Ivana Lance
Moonshine, aneb Ohnivá Voda
Prošvihli jste podzimní významnou událost v Georgii? To je fakt škoda! Tento festival nese jméno: Moonshine, a je to alkoholový festival bez alkoholu, protože v žádném stánku si tam alkohol nekoupíte.
Ivana Lance
Proč dostala vnučka zákaz letět s námi do Čech
Všechno to začalo tím, že vnučka měla “early release”, to znamená, že všechny děti se musely vyzvednout ze školy v určitém čase.
Ivana Lance
Čas na rozmyšlenou
Vendy se kdysi jmenovala Vendula a až do svých 45 let proplouvala životem v Čechách. Nebylo na ní nic vyjímečného až na kaskádu dlouhých světlých vlasů a dlouhých záviděníhodných nohou, jakoby stvořených k tomu,
Ivana Lance
Jak se rodí psychopatka
Potichu jsem se zvedla z postele a krůček za krůčkem jsem se vydala ke dveřím. Snažila jsem se, aby pode mnou nevrzala podlaha, pokud byl někdo v kuchyni, nemohl mě slyšet.
Ivana Lance
Modlitba
"Každá válka je projevem selhání lidského rozumu. Začala vždy proto, že se lidé nedokázali dohodnout o hodnotách, které byly předmětem sporu, proto sáhli k fyzickému násilí." Citace z knihy: "Válka" od Oskara Krejčího.
Ivana Lance
Cesta na chatu
V osudný den, kdy jsem se měla vydat na velkolepou cestu na Jirkovu narozeninovou oslavu zastrčenou v malé chatce hluboko v lesích, přede mnou stál nelehký ukol, dopravit se tam.
Ivana Lance
Třešnička na dortu
Byl to milostný příběh, který by rozvedený Jirka nejraději uložil do šuplíku a nikdy ho nevyprávěl. Ale já vám o tomto příběhu velké lásky ráda povyprávím.
Ivana Lance
Vítejte ve státě Georgia
Určitě všichni víte, že stát Georgia se nevyslovuje tak, jak se píše, ale vyslovuje se hezky: džo:dža, ano to je náš stát: džo:dža. Ale co určitě nevíte je, že i hlavní město v Georgii, Atlanta, se může vyslovovat trochu jinak.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 394
- Celková karma 21,99
- Průměrná čtenost 958x
IT TALKS.
Listen to the silence,
IT SPEAKS.
Listen to your heart,
IT KNOWS.
(Native American Proverb)