Tajemny vylet III.

Zenich

        Vystoupily jsme z auta a marne se rozhlizely. Nikdo nas neprichazel privitat.

         "Mozna neni doma,"  svitla mi nadeje na zmarene vdavky.                                                                                                                  

         "Je doma," uklidnila me Kveta.                                                                   

         Poslusne jako ovecka jsem nasledovala kamaradky k velkemu baraku na prikrem kopci.                 

         Chvili jsme preslapovaly pred vchodovyma dverma.                                  

         "Pujdeme dovnitr," navrhla Kveta odhodlane.                                                      

         Prala jsem si, aby dum byl zamceny na tisic zapadu a dvere nesly otevrit. Po stisknuti kliky Kveta bez problemu otevrela. Byla jsem zklamana.                                                             

         Vesly jsme do prostorne chodby, zustaly rozpacite stat a cekaly, jestli se nekdo objevi.               

         Rozhlizela jsem se, steny byly plne hlav a lebek zastrelenych zvirat.                              

         "On je lovec," rekla jsem s hruzou nad takovou spoustou mrtvol. Vedela jsem, ze si nemohu rozumet s clovekem, ktery zabiji pro poteseni, kdyz muj problem je placnout obycejnou mouchu.  

         "Odporny," souhlasila se mnou Zuzka.                                                                  

         "Kazdy ma nejakeho konicka," zastala se nepritomneho lovce Kveta.

         Dum byl otevreny, ale majitel nekde zalezly. Privabily ho az nase hlasy. Ve dverich se objevil hubeny chlapik s tmavym knirem. Jeho oci byly cerne jako noc a pichlave jako trnky.  

                  "Moje chyba, ze jsem ti nikdy nerekla, ze se mi libi spinovi blondaci s        

          modryma ocima," neodpustila jsem si zaseptat smerem ke Kvete.                                                                 

                   Kurt se radoval, ze nas vidi. Mozna uspesne radost predstiral, a tak jsme z                   

          auta prinesly vsechny tasky do domu, vcetne tech s jidlem a pekaci.

       Dobra kamaradka Kveta jidla predvarila, a tak jsme zapnuly troubu a dopekaly maso. Skrabaly jsme brambory a pripravovaly zeleninovy salat. Dokonce i dort privezla.                      

          Takovych priprav pro jednoho Kurta, ktery sedel za stolem, pred sebou mel sklenicku vina a popijel. Nepotesilo me ani to, ze nam take nalil. Moc nemluvil, stale se priblble usmival a dival se sklenicce na dno.

           Byla jsem hladova a mrzuta.                                                                          

           "Co kdyby nam s varenim pomohl," neodpustila jsme si tise rypnout v cestine. "Neni on nahodou alkoholik?" utrousila jsem opet.

           Trhl sebou. Ale uklidnil se, slovo alkoholik mu nejspise splynulo s ostatnima ceskyma slovama, kterym nerozumel.

            "Utekla mu manzelka, mela bys mit pro neho vice pochopeni. Je to tvuj pritel," odpovedela Kveta a Zuzka nic nerekla, hledela si vareni.

            "Jen mi ho nepinkej, nepostrehla jsem, ze on by vedel, ze je muj pritel," zasmala jsem se potesene.                                                                                        

            Vsechno nasvedcovalo tomu, ze mezi Kurtem a mnou to nezajiskri a pokud by opravdu nejake jiskry letaly, tak od ostri noze. Myslim, ze my dva bychom meli problem se nezabit.

                                         -------------------------------------

      Kurt nejevil zajem o nasi slavnostni narozeninovou veceri, ktera byla konecne v deset hodin na stole.

     "Kolik sklenicek vypil za dobu, co jsme tady?" zajimala jsem se. Kamaradky se nemohly shodnout. Pravda byla, ze jsme mu je nepocitaly. Vypadal, ze jich bylo dost. Sedel u stolu a nipal se v jidle. Nemohla jsem se na nej divat. Urazel nas vsechny, ktere jsme jidlo pripravovaly. 

     Po veceri, kterou jsme si jako kucharky nalezite vychutnaly, jsme se rozhodly umyt spinave nadobi az sobotni rano. Bylo jedenact hodin.                   

      Sklidily jsme se stolu a muzikalni Zuzka poustela pisnicky. Po chvili se kamaradky roztancovaly a Kurt se o tanec pokousel. Vlnil se, padal a Kveta se Zuzkou ho chytaly. Dobrovolnice. 

      Netancovala jsem. Sedela jsem opodal a utesovala se: Pokud pretrpim tuto noc, tak mi zbyva jeste jedna a v nedeli jedeme domu. Nedele mi pripadala tak daleko, nevedela jsem, jestli cekani na ni preziju.

      "Jdu si lehnout," oznamila jsem v pulnoci.

       Stali ve prostred mistnosti, aby vratky Kurt nepadal, dobre kamaradky ho vzaly mezi sebe. Vsichni tri se obejmuli kolem krku, a v krouzku prilepeni tesne na sebe, se vlnili v rytmu hudby. 

        "Karla jde spat, rekni nam, kam si muze lehnout," vzchopila se unavena organizatorka Kveta.                                                                                                                    

        Muj pritel, ktery zrejme nemel ani tuseni, ze je mym pritelem, nejspise Kveta chtela i jeho prekvapit, ale on se nedal, byl v podrousenem stavu jeste drive, nez se dozvedel tuto novinu. Pro jeho skodu . A muj pritel, ktery spise vypadal jako nepritel nas vsech, mi blabolive vysvetlil, kam se muzu ulozit.

                                        ------------------------------------

        Z kuchyne, ktera byla spojena i s jidelnou a obyvakem, ke mne dolehaly hlasy a hudba. Stridave jsem spala a budila se. Byla jsem v dome cloveka, o kterem jsem nic nevedela, coz me docela lekalo. Lezela jsem v posteli chlapa, ktereho jsem nikdy pred tim nevidela, ktereho jsem jeste pred par hodinama neznala. 

        Po druhe hodine v noci se v loznici objevila Zuzka.

        "Je ozralej a blaboli dokola o sve manzelce a Kveta ho utesuje. Uz nemuzu, jdu si lehnout," oznamila mi a padla vedle mne do manzelske postele.

        "Nerikala Kveta, jak dlouho tady zustaneme?" zeptala jsem se do tmy s nadeji, ze nas odjezd by se mohl uspisit.

        "Nemely jsme cas promluvit si. Kveta je hrozne unavena, v patek byla v praci, odridila celou cestu, uvarily jsme a on ji nechce pustit spat. Nemel by si s kym povidat, a tak s nim sedi v kuchyni a on chlasta."

        "Vymyslela si na sebe pekny bic," sdelila jsem Zuzce, nez jsme obe usnuly.         

                                        ----------------------------------------

       Rano jsem se vzbudila kolem osme. Nejdrive jsem nevedela, jestli se mi vubec chce vstavat, ale hlad me vyhnal z postele. Svym strachanim v tasce a oblekanim se jsem probudila i Zuzanu.

       V kuchyni bylo vsechno stejne, jak mi Zuzka v noci vylicila; Kurt podrimoval natazeny na lavici, Kveta u nej sedela a utesovala ho, jakmile procitl.

       "Konecne jste vstaly," zvolala kamaradka radostne, kdyz Zuzku a me spatrila vejit do kuchyne. "Neni mi jasny, jak tak nadrany clovek muze stale kecat, nemohla jsem si ani na chvili zdrimnout," postezovala si. "Nesmim se od neho vzdalit. Nemuzu ani na zachod, hned me hleda. Boji se, abych neodesla," pokracovala tyrazinovana Kveta cesky, aby ji Kurt nerozumel. On ji ostrim zrakem sledoval. Kveta se na neho privative usmala a ujistila ho v nemcine:

       "Rikam jim, ze tady s tebou zustaneme celou sobotu a nedeli. Do lazni a na nakupy  se muzeme vypravit jiny tyden," uklidnovala ho.

       Mela bych Kvetu litovat, premyslela jsem pri umyvani nadobi, ale zatim jsem na ni mela priserny vztek. Nejradeji bych po ni mrskla jejim pekacem, ktery jsem prave domyla a zarvala na ni: "Tyran potrebuje obet a ja jsem si vzdycky myslela, ze ty jsi silna a sebevedoma zenska. Vedle neho jsi se premenila v malinkatou nicku."                                                                                                                        

        Vztek jsem prekonala a pripravila vsem caj. Namazala jsem si chleba maslem a dzemem a posadila jsem se za stul.

       "Doufam, ze to byl vtip o tom, ze tady zustaneme do zitrka s timhle opilcem," pronesla jsem ostrejsim hlasem.

       "Zklidni se," pozadala me Kveta a pohledla zkoumave na Kurta, jestli ho muj ton nepopudil. Stale mel zavrene oci, a tak Kveta pokracovala v cestine a nezmenenym hlasem: "Mam plan. Nesmime udelat chybu, jinak tady opravdu zustaneme az do nedele a v bazenu se nevykoupeme."

        Malem jsem povyskocila radosti. Vypadneme odtud jeste dneska a pochopila jsem, ze dobre kamaradky jsou opravdu z Kurta vystrasene, alespon nase organizatorka Kveta, a tak jsem pristoupila na jejich hru:                        

        "Pokud tady odtud dneska vypadneme, tak s vami jdu do lazni a naucim se plavat," slibovala jsem nadsene. Nemelo smysl jit proti kamaradkam, kdyz jsme mely prekvapive stejny cil: opustit co nejdrive tento dum.                                                

        Zasmaly se, Kurt prestal podrimovat a zkontroloval, jestli je Kveta vedle nej. Sedela na svem miste a byla na nej tak hodna, ze uz hodnejsi byt nemohla. Vino udelalo sve a ukolebany Kurt opet privrel oci.

                                    ------------------------------------

       Kvetin plan byl promysleny. Bylo poznat, ze opravdu celou noc nespala a mela cas premyslet, jak se odtud dostaneme, abychom v Kurtovi nevzbudily sebemensi podezreni.

       Prvni bod znel: ukolebat Kurta a podporovat ho v domnence, ze zustavame cely den s nim. To znamenalo zustat v domacim obleceni a v pantoflich, ktere jsme mely na nohach.

       Druhy bod: Kveta mela v kapse klicky od auta. Bala se je nekam polozit, aby nam je nezabavil a tim bychom se odsud jen tak nedostaly. Rada by nam je predala, ale jak, kdyz on ji nedovolil se vzdalit.  Plan byl: zpretrhat jeho materske city, ktere ke Kvete choval a malem se ji drzel za sukni, kdyby ji na sobe mela. Tolik se bal, aby mu neodjela jeho jedina utesitelka. Zuzka se promenila v dobrovolnici - utesitelku. Utesovala, utesovala, a kdyz si Kurt na ni po chvili zvykl, tak mu Kveta milounce sdelila: "Potrebuji si dobehnout na WC."

       Zbystril, chtel povstat a Kvetu galantne doprovodit, jak to delal celou noc. Sedel v chodbe na koberci a cekal na ni pred toaletou.

       "Zustan, muzeme si chvili povidat, nez bude Kveta zpatky," zadrzela ho Zuzka pratelsky. Vahal, ale zustal rad. Byl tak nadrany a vstavani a byt ostrazity ho unavovalo.

       V predsini mi Kveta nejdrive predala klicky od auta. Dobehla si na WC, kdyz uz dostala propustku na toaletu a vratila se pokorne ke Kurtovi. Posadila se na svoje misto utesitelky a Kurtovi mile nabidla dalsi sklenicku vina. Vsechny jsme doufaly, ze konecne usne jako drevo a vzbudi se az za sto let. Nestalo se, a tak doslo na treti bod.

        Treti bod znel: Kveta si posunula zidli a tim lezicimu Kurtovi zakryvala vyhled na kuchyni. Se Zuzkou jsme potichounku pobalily umyte Kvetino nadobi a nenapadne ho odnasely do auta. Nechodily jsme, my jsme se vznasely, abychom ho nerusily. Do auta jsme z loznice nanosily i nase tasky a Zuzcin kufr s oblecenim.                                  

        Plizily jsme se neslysne chodbou a nekolikrat  prekontrolovaly, jestli mame nase veci v aute. V kuchyni jsme se posadily kousek od Kvety:

        "Vsechno je pripraveno," sdelily jsme ji nevzrusene a divaly jsme se z okna a usmivaly jsme se. Kurt stale podrimoval, nemel podezreni. Velke stesti, ze opravdu cesky neumel.

       "Videly jste pusky, ktere tady ma, musi vsechno klapnout." strachovala se Kveta o zivot. Opravdu verila tomu, ze by po nas strilel? Byl opily a nakonec ona jedina s nim stravila nejvice casu, znala ho nejlepe z nas trech.                                                                                                                        

       "Nektera z vas musi sjet s autem s kopce na silnici, at vas ani nenapadne nastartovat, bez motoru," rikala s usmevem a nezvysenym hlasem. "Na silnici nastartujete a budete jenom cekat, az pribehnu," Kurt pootevrel oci, podival se na Kvetu a uklidnil se. Neshledal na ni zadnou nervozitu, byl spokojeny. Dovolil nam popovidat si v cestine, zustaneme s nim cely den, mozna i zitrejsi den. Mozna si nas ve svem dome zavre navzdy a nikdy nepusti ven. Byl spokojeny a alkoholem ukolebany a duverivy.                                                                                                                              

        Chvili jsme se Zuzkou cekaly, nez jsme se jedna podruhe vytratila na chodbu.

Potichounku jsme otevrely vchodove dvere a opoustely jsme nase vezeni. Z kuchyne jsme slysely Kvetin uklidnujici hlas, kterym Kurta uz snad po tisicate ujistovala, jaka byla jeho manzelka mrcha, kdyz odesla od tak bajecneho chlapa, jako byl on. Mela klidny a vyrovnany hlas. Urcite doufala, ze pokud se nas utek povede, tak uz ho nebude muset utesovat po tisicateprve.

        Nechaly jsme vchodove dvere nastevrene. Kveta se nemusela zdrzovat jejich oteviranim a mela volny unikovy vychod. Zuzka bez motoru a neslysne sjela s autem na silnici, kde teprve nastartovala a presunula se na misto spolujezdce. Auto tichounce bezelo a my sedely a cekaly na ridicku.

       Chvili ticha a napeti jsem prerusila:                                      

       "Jestli nam Kvetu zastreli, tak nevim, kdo nasi cestu odridi."                                          

       Zuzana po mne hodila nesouhlasnym pohledem a rekla:

       "O takovych vecech se nevtipkuje."                                                                               

       Nevtipkovala jsem, take mi nebylo do smichu. Cekaly jsme.                                                                    

      A najednou jsem ji videla. Kveta uhanela s kopce dolu, ve starych dzinach a v pantoflich, ktere hlucne mlaskaly na bosych nohach. Utikala s vytrestenyma ocima jako o zavod k autu, udychane usedla za volant a vyrazila plnou parou vpred.

       "Myslim, ze me nepronasledoval," ujistovala se traslavym hlasem.                       

       Stres, do ktereho jsme se dostaly, udelal sve. Nemohla jsem se ubranit navalu smichu. Rehtala jsem se jako pominuta, kdyz jsem jim preryvane sdelovala:

       "Vzpomnela jsem si, jak jsi nam rikala, ze mu manzelka utekla, mozna, ze take uhanela v domacim obleceni a v pantoflich, jako ty, jen aby byla od neho, co nejdale."                                                             

        "Ty jsi tak pitoma," ulevila si Kveta a nase oci se potkaly v zrcatku auta. Konecne z ni spadlo napeti a strach a nervozita a smala se se mnou. Uz ji bylo do smichu, uhanely jsme po dalnici, hodne daleko od Kurta a bylo jasne, ze opily nas nedozene.

        "Ma dneska blby napady," nezapomnela mi Zuzka vtip o Kvetine zastreleni. "A to se jeste nasmejeme, az te budeme ucit plavat," pripomnela mi slib, ze se naucim plavat.

        "Uz bude po poledni, mam hrozny hlad, musime se zastavit nekde na obed," rozhodla Kveta, ktera nas uz mela opet pod kontrolou.