A jak to bylo dál...

Je vidět, že dnes žijeme v úplně jiné době. Dřív by se o takových (trapných) věcech nepsalo - ani (v humorných románech) pro ženy.

Muj zivot se sklada z trapasu. Kdybych se jim nezasmala, tak se usouzim.

Socialistické panelákové umakartové WC je opravdu proti lidské důstojnosti, soudruzi patrně chtěli kontrolovat i každý náš střevní projev. Nicméně jak už řekl Federico Fellini, produkt, který tam zanecháme, je stejně lidský jako myšlenka, tudíž není nutné s ním dělat velké cavyky. Takže pro příště doporučuji humorně s pravdou ven.

Tak neuvěřitelné situace může sestavit jen Mistr Život sám.

Osud zasáhl pomocí čočky, možná usoudil, že by ten vztah byl k ničemu

To jste vystihl .

Ivano, je to lidské! :)

Diky Jani.

Pochmurné je ráno opilcovo. Dech nečistý a oko kalné. Vidím nhohy od stolu a zavěšený, kuchyňský lustr! Opodál stojí důstojně lednička. Ležím - nutno vstávat! Tu temná , železná rána do hlavy! Joj, litinový radiátor topení! Kde jsem, s kým tu jsem a proč tu jsem? Nějaká děva podřimuje ... Z bývalých cest - mimoškolních aktivit bývale mladého studenta v Brně ...