Ještě horší by bylo, kdybyste si je pojmenovala... Pomáhala jsem zabíjet (kapra ) jen jednou v životě. To když sousedka o Štědrém dnu přiběhla a celá zoufalá mě požádala, abych jí v utěrce přidržela kapra, který ji ve vaně plaval břichem nahoře. Ona ho omráčila klepnutím paličkou na maso po hlavě a pak ho vykuchala. Dodnes na to nerada vzpomínám.

Ani na kapra jsem se nemohla dívat, když ho zabíjeli. Domů jsme ho nosili už mrtvého, protože u nás by ho nikdo nezabil.

Slepice se u nás dožívají důchodu. Králíky krmí manžel nebo bych jim dala jména....Prasátka jsme chovali, ale krmila jsem je málo. Ne, že by se mi nechtělo nemám s tím problém. Ale jsem zbabělec jenže jíst se musí. Čím jsem starší tím je to nějak těžší.

Také jsem si myslela, že kohoutci s námi budou žít, ale bylo jich moc, asi patnáct. Tuto chybu už bych nikdy neudělala.

Plně Vám rozumím , také jsem se nad tím nedávno zamýšlel . Nikdy jsem s tím neměl problém, ale jak člověk stárne tak měkne. A od té doby co mám psa tak je to ještě intenzivnější. Ale kdyby došlo na lámání chleba asi bych to dal.

Můj děda slepice nepodřezával. Jediným úderem sekery je zbavil hlavy. Pro mě, coby dítko, byl děsivý zázrak, když mu slepice utekla a běžela po dvorku bez hlavy.

Chápu, Ivčo, i když jsem také masožrout

Jak tak čtu článek a připojené komentáře, tak musím uznat, že už jsme fakt totáloně vyměklí a zpohodlnělí. Nejvyšší čas, aby nás nahradil někdo, kdo se s tím nebude takhle sr...

Klid, není to tak zlé. Podívejte se třeba do pár dní staré diskuze o náplastích z vůní slaniny. Je tam regiment sekáčů, kteří si kliďánko v obchodě koupí kuře a nehnou při tom ani brvou. Naše civilizace je v bezpečí, vím že na tyhle chlapáky je spoleh

Jako děti jsme měli vždycky zážitek, když babička šla něco klepnout. I na to prase jsme si rádi přivstali... Teď je mi šoufl jen o tom čtu.

Tohle je moje životní dilema. Na jedné straně jsem masožrout a na druhé straně je mi těch tvorů líto.

Přesně tak to mám i já. Ale po této příhodě s kuřátkama jsem se pomalu stávala vegetarián. Takže roku 2000 jsem už jedla pouze ryby a to občas. Jíst maso jsem začala až opět v Americe.

Pragmatický otec proslul sloganem - "Nikdy se mi nezkazilo tolik jídla, jako mne stojí provoz" - Ledničky a mrazníku ! Chladit - mrazit, má prodejce a nikoliv spotřebitel ! (Byl vyhlášen za nemoderního blázna) ...!

Pojem Zadarmo neexistuje - a tak se šetří. Nepočítá se volný čas hospodáře kolem chalupy - "Ten je zadarmo". (Dřevo, slepice, cokoliv). Model - Výdaj za pořízení chladící krabice + denní spotřeba 220 V + o 6-8 letech vyhodit a pořídit další = Denní náklad ? Zkazilo se někomu tolik potravin ... ?

Jack London má v povídce situaci, kdy rozdělal oheň pod stromem. Teplý vzduch přivodil, že sníh spadl a nešťastník měl totálně promrzlé ruce. Zabil svého oblíbeného psa a pod jeho kůží si prsty ohřál - Pak oheň zase vzplanul. Tož já nevím, když se dívám na našeho Ferdu - Asi bych solidárně umrzl i s ním ! I svetr bych mu dal ...

,

..já bych mu dal asi i ledvinu...

Mám to stejný. Jako malý kluk jsem koukal jak má stará a shrbená babička zabíjela králíky jednou ranou karate, brrr. Čím jsem starší tím více vnímám utrpení zvířat a nejsem v tomto ohledu pasivní. Platí ,že čím více poznávám lidi, tím více miluji zvířata. V příštím životě budu zcela určitě vegetarián.

V úctě, každý extrém škodí. Např. být abstinent, či fanda chlastu - je blbost. Podobně je to s vegetariánstvím. Faktem je, že pokud se zvířetem člověk naváže citové pouto, pak je konzumační problém ...