Mě mamka jako malou strašila, že když polezu k šicímu stroji, prošiju si prst. A že někdo si prý tím strojem na prst přišil knoflík. Šicích strojů se bojím dodnes...

Stejné řeči se vedly i v naší rodině: že si ublížím a prošiju si prst, Proto jsem k šicímu stroji měla velkou nedůvěru.

Moje, mamka byla dámskou krejcovou. Kdybych neuměla nic ušít, jistě by mě vydedila. Ivano, jednou, nekecám, jednou jsem po večerech ušila v ruce pracovni kombinézu s kapsami a zipy. Nosil ji řadu let, a když odpadla, mrzelo ho to.

To jste šikovná, Bohunko. Asi bych si v ruce dokázala ušít roušku, ale nebylo by to pěkné... Díky za čtení...

Maminka mě také dlouho nechtěla pustit k její staré singrovce, kterou si střežila jako oko v hlavě. Uměla šít dobře, vyučila se švadlenou. Když jsem se vdala, koupila jsem si šicí stroj Zetina, ale asi měl nějako chybu, stále se mi trhala vrchní niť. Později jsem si koupila jiný a naučila jsem se trochu šít - ale jen věci důležité pro domácnost,

opravvy a zkracování šatstva, šití záclon a podobných věcí. Teď jsem i roušky podle návodu v internetu zvládla - i když mi zase dělá největší potíže navlékání nití do jehel. ALE- za pomoci navlékač jehel jsem to také zvládla (16 ks pro rodinu). "Navlékač nití do jehel má dnes pro mne cenu drahých perel"... Tož tak. Přeji Vám, Ivanko, hodně zdraví a veselou mysl. Kvůli tomu koronaviru se trápím, ale kvůli tomu šití už dávno ne, , neboť "ten umí to, a ten zase tohle"- jak pravil v písni moudrý Jan Werich. Zdravím přes hory a doly ze Zlína.

Trapim se kvuli korone. Nechce se mi byt doma. Sleduji Jak se zvysuji pocty mrtvych. Nas stat ma asi 1300 nakazenych. 43 mrtvych. Atlanta hlasi ze v pripade pandemie nebude dost luzek. Lide se couraji bez rousek.

" mašina"... Úplně jsem ten výraz, kterým naše babičky nazývaly šicí stroj, mimochodem pro ně velikou vzácnost, zapomněla.. Díky za připomenutí..

Nevim proc se mi dneska vybavil. Diky za precteni.

Nemůžeme přece všichni umět všechno, Ivano, to by byla nuda