Přesně vím o čem mluvite. V našem málem městě balet nebyl. Učila jsem se cviky s nohama doma, ale otočky mi nikdy nešly. Ale.... dodnes, když vařím, tak mám jedno chodidlo na kuchyňské lince a jedu špička pata špička pata.

Vnučka se časem "někde najde". Naše starší dcera začala gymnastikou, bylo to utrpení, ale nevzdavala to a dala ještě další dva roky. Dnes rajtuje koně. :))

Od 1.třídy ZŠ jsem na kroužky jezdila sama, a to i přes celé město (Podolí, Klárov, Holešovice, Kobylisy). Jediný problém byl, že v tramvajích nehlásili názvy stanic, takže jsem si je nejdřív musela odpočítat, dokud jsem to tam neznala, abych vystoupila správně. Občas to nevyšlo, tak jsem se pak trochu prošla, což ovšem nebylo na škodu..... Takže mě udivuje, že Vám balet za totáče nevyšel kvůli neochotě (nebo spíše absenci možnosti?) maminky Vás doprovázet.

To jste byla odvazna a samostatna. Moje mami nas musela mit stale u sebe. Nedovedla si predstavit, ze by me posadila na tramvaj, potom nekde prestoupit a pokracovat v jizde, kdyz byla kolikrat uz tma.

překrásné taky jsem chtěla být baletkou

Mně jako malé rezolutně řekli, že tančit nebudu, když neumím zpívat. Tréninky jsem si vymohla až s přechodem na střední školu. Co bylo připomínek, že mám chodit na jazyky nebo matiku, to by aspoň k něčemu bylo... Ani jsem rodiče na vystoupeních nechtěla, přišlo mi, že tam chodí jaksi z povinnosti.

Některé uličky prostě nevedou k cíli, ale to nevadí. Povede tam jiná :-).

A kdoví, třeba se to i s tím tancováním změní :-)

Ivano, Vase vnucka ma moje plne pochopeni, tancovat me nikdy nebavilo a neslo. Ale urcite Vam udela radost v necem jinem

To neni zklamání, ona mi dělá radost každý den. Ona je to takový sluníčko a srdíčko Děkuji za přečtení.

Ivo, pěkně napsáno

Moje dcera odmala hraje na klavír. Nikdo ji k tomu nevedl, upozornila mě už její učitelka v MŠ, že často stojí u klavíru a brnká. Už v poslední třídě MŠ začala chodit na přípravku do ZUŠ. Později mladšího syna, který chtěl dělat všechno po své sestřičce, tedy i hru na klavír, odhlásili jsme ze ZUŠ po půl roce, protože bylo patrné, že pro hraní na cokoliv nemá absolutně žádné vlohy. Ty vlohy ( a nevlohy) u dětí se projeví a často nás překvapí, co to je. Když to dělají rády, baví je to, tak jim to i jde a vydrží u toho, žádné nucení. Hezký blog, díky.

Děkuji. Nátlakem se nic nedocílí.

,Ivanko, děkuji Vám za blog a krásné video. Balet je opravdu skvostné umění. Vaše vnučka má jinou cestu a bude určitě zajímavé sledovat její vlastní priority a touhy.Myslím, že každému je dáno, kudy se jeho cesta bude ubírat.

Díky za přečtení. Máte pravdu, každý má svůj život a nelze nic jiného, než to akceptovat. Balet je nádhera, ale ne pro každého, protože je to také ohromná dřina.